Malý Radomír: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] novinář a historik. Narodil se v úřednické rodině, dětství prožil ve Valašském Meziříčí, kam byl jeho otec přeložen kvůli nevyhovujícímu kádrovému profilu. Výrazný vliv na jeho duchovní formaci měl strýc František Dvořák, katolický kněz vězněný v uranových dolech. Vystudoval archivnictví a historii na Filosofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity, v roce 1972 byl pro své náboženské postoje propuštěn z místa historika v Uměleckohistorickém muzeu v Kroměříži. V období komunistického režimu se podílel na vydávání katolického samizdatu, do něhož přispíval i pod pseudonymem Karel Bor. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a stal se objektem intenzivního sledování ze strany Státní bezpečnosti. Přesto pokračoval ve spolupráci s disidenty, účastnil se manifestací na podporu náboženské svobody a perzekvovaných věřících. Po roce 1989 působil jako novinář (''Lidová demokracie'', ''Světlo''), v letech 1996–2009 vyučoval církevní dějiny na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Je znám jako tradicionalistický římskokatolický autor, výrazně kritizující liberalismus, modernismus, potraty a svobodné zednářství. Roku 1997 se stal spoluzakladatelem české sekce mezinárodní federace Una Voce. Publikoval v časopisech ''Te Deum'', ''Řád'', ''Immaculata'' či na webu ''Duše a hvězdy'', je autorem řady popularizačních i ideově vyhraněných knih, mj. ''Svědek víry v době osvícenství Klement Maria Hofbauer'' (1989), ''Alfred Fuchs: muž dvojí konverze'' (1990), ''Brünn'' (1993, s G. Aberlem a V. Drlíkem), ''Humanisté nebo satanisté? K dějinám svobodného zednářství'' (1997), ''Církevní dějiny'' (2001), ''Religiozita v dramatu českého národního obrození'' (2003), ''František Sušil, obroditel Církve i vlasti'' (2004), ''Katolíci ve stínu hákového kříže'' (2006), ''Je dovoleno bránit inkvizici?'' (2007), ''Nejkrvavější genocida minulosti a současnosti'' (2013). |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] novinář a historik. Narodil se v úřednické rodině, dětství prožil ve Valašském Meziříčí, kam byl jeho otec přeložen kvůli nevyhovujícímu kádrovému profilu. Výrazný vliv na jeho duchovní formaci měl strýc František Dvořák, katolický kněz vězněný v uranových dolech. Vystudoval archivnictví a historii na Filosofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity, v roce 1972 byl pro své náboženské postoje propuštěn z místa historika v Uměleckohistorickém muzeu v Kroměříži. V období komunistického režimu se podílel na vydávání katolického samizdatu, do něhož přispíval i pod pseudonymem Karel Bor. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a stal se objektem intenzivního sledování ze strany Státní bezpečnosti. Přesto pokračoval ve spolupráci s disidenty, účastnil se manifestací na podporu náboženské svobody a perzekvovaných věřících. Po roce 1989 působil jako novinář (''Lidová demokracie'', ''Světlo''), v letech 1996–2009 vyučoval církevní dějiny na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Je znám jako tradicionalistický římskokatolický autor, výrazně kritizující liberalismus, modernismus, potraty a svobodné zednářství. Roku 1997 se stal spoluzakladatelem české sekce mezinárodní federace Una Voce. Publikoval v časopisech ''Te Deum'', ''Řád'', ''Immaculata'' či na webu ''Duše a hvězdy'', je autorem řady popularizačních i ideově vyhraněných knih, mj. ''Svědek víry v době osvícenství Klement Maria Hofbauer'' (1989), ''Alfred Fuchs: muž dvojí konverze'' (1990), ''Brünn'' (1993, s G. Aberlem a V. Drlíkem), ''Humanisté nebo satanisté? K dějinám svobodného zednářství'' (1997), ''Církevní dějiny'' (2001), ''Religiozita v dramatu českého národního obrození'' (2003), ''František Sušil, obroditel Církve i vlasti'' (2004), ''Katolíci ve stínu hákového kříže'' (2006), ''Je dovoleno bránit inkvizici?'' (2007), ''Nejkrvavější genocida minulosti a současnosti'' (2013). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:52
Malý Radomír
v Brně
Římskokatolický novinář a historik. Narodil se v úřednické rodině, dětství prožil ve Valašském Meziříčí, kam byl jeho otec přeložen kvůli nevyhovujícímu kádrovému profilu. Výrazný vliv na jeho duchovní formaci měl strýc František Dvořák, katolický kněz vězněný v uranových dolech. Vystudoval archivnictví a historii na Filosofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity, v roce 1972 byl pro své náboženské postoje propuštěn z místa historika v Uměleckohistorickém muzeu v Kroměříži. V období komunistického režimu se podílel na vydávání katolického samizdatu, do něhož přispíval i pod pseudonymem Karel Bor. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a stal se objektem intenzivního sledování ze strany Státní bezpečnosti. Přesto pokračoval ve spolupráci s disidenty, účastnil se manifestací na podporu náboženské svobody a perzekvovaných věřících. Po roce 1989 působil jako novinář (Lidová demokracie, Světlo), v letech 1996–2009 vyučoval církevní dějiny na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Je znám jako tradicionalistický římskokatolický autor, výrazně kritizující liberalismus, modernismus, potraty a svobodné zednářství. Roku 1997 se stal spoluzakladatelem české sekce mezinárodní federace Una Voce. Publikoval v časopisech Te Deum, Řád, Immaculata či na webu Duše a hvězdy, je autorem řady popularizačních i ideově vyhraněných knih, mj. Svědek víry v době osvícenství Klement Maria Hofbauer (1989), Alfred Fuchs: muž dvojí konverze (1990), Brünn (1993, s G. Aberlem a V. Drlíkem), Humanisté nebo satanisté? K dějinám svobodného zednářství (1997), Církevní dějiny (2001), Religiozita v dramatu českého národního obrození (2003), František Sušil, obroditel Církve i vlasti (2004), Katolíci ve stínu hákového kříže (2006), Je dovoleno bránit inkvizici? (2007), Nejkrvavější genocida minulosti a současnosti (2013).