Marek Vlastimil: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Buddhista, popularizátor hnutí Nového věku (New Age). Živil se jako hudebník, muzikoterapeut, publicista, v době vlády komunistické strany pracoval jako úředník a v dalších zaměstnáních. Na počátku jeho duchovní cesty byla jóga; od konce šedesátých let přednášel a popularizoval indickou hudbu především v oddílech jógy. V sedmdesátých letech byl ovlivněn [[Tomáš Eduard|Eduardem Tomášem]], ale hlavně zenovým buddhismem, jehož texty překládal a kvůli němuž cestoval do Japonska a Polska. V osmdesátých letech přednášel o hudbě new age a osobnostním rozvoji, vydával samizdatové překlady i vlastní práce a byl v kontaktu s alternativní náboženskou scénou v cizině. Roku 1986 byl kvůli pořádání mírového gongového koncertu vazebně stíhán a podmíněně odsouzen. Ve svobodných poměrech pořádal semináře a kurzy meditace, hry na tibetské mísy, šamanského zpěvu a na další témata hnutí Nového věku a vydával hudební alba. Duchovní cestu v období nesvobody popsal v knize ''Český zen a umění naslouchat'' (1994). V letech 1995 a 1996 byl šéfredaktorem „časopisu rozšířeného vědomí“ ''Mana,'' v letech 1996–2002 šéfredaktorem „časopisu pro Nový věk“ ''Baraka.'' Je autorem knih o duchovním a terapeutickém významu hudby ''Hudba je lék (budoucnosti)'' (1996), ''Tajné dějiny hudby'' (2000), ''Hudba jinak'' (2003), knih fejetonů ''Něco v síti'' (1999), ''Každá maminka je Mozart'' (2007), ''Co je za hudbou'' (2009), ''Budouc(t)nost duchovnosti'' (2011) a dalších, knih o duchovnosti a základech meditace ''Návod na použití člověka'' (2004), ''Zen pro každého'' (2014). Na začátku 21. století otevřel téma „přirozeného porodu jako cesty ke společnosti bez násilí“, jak zní podtitul jeho knihy ''Nová doba porodní'' (2002). |
Buddhista, popularizátor hnutí Nového věku (New Age). Živil se jako hudebník, muzikoterapeut, publicista, v době vlády komunistické strany pracoval jako úředník a v dalších zaměstnáních. Na počátku jeho duchovní cesty byla jóga; od konce šedesátých let přednášel a popularizoval indickou hudbu především v oddílech jógy. V sedmdesátých letech byl ovlivněn [[Tomáš Eduard|Eduardem Tomášem]], ale hlavně zenovým buddhismem, jehož texty překládal a kvůli němuž cestoval do Japonska a Polska. V osmdesátých letech přednášel o hudbě new age a osobnostním rozvoji, vydával samizdatové překlady i vlastní práce a byl v kontaktu s alternativní náboženskou scénou v cizině. Roku 1986 byl kvůli pořádání mírového gongového koncertu vazebně stíhán a podmíněně odsouzen. Ve svobodných poměrech pořádal semináře a kurzy meditace, hry na tibetské mísy, šamanského zpěvu a na další témata hnutí Nového věku a vydával hudební alba. Duchovní cestu v období nesvobody popsal v knize ''Český zen a umění naslouchat'' (1994). V letech 1995 a 1996 byl šéfredaktorem „časopisu rozšířeného vědomí“ ''Mana,'' v letech 1996–2002 šéfredaktorem „časopisu pro Nový věk“ ''Baraka.'' Je autorem knih o duchovním a terapeutickém významu hudby ''Hudba je lék (budoucnosti)'' (1996), ''Tajné dějiny hudby'' (2000), ''Hudba jinak'' (2003), knih fejetonů ''Něco v síti'' (1999), ''Každá maminka je Mozart'' (2007), ''Co je za hudbou'' (2009), ''Budouc(t)nost duchovnosti'' (2011) a dalších, knih o duchovnosti a základech meditace ''Návod na použití člověka'' (2004), ''Zen pro každého'' (2014). Na začátku 21. století otevřel téma „přirozeného porodu jako cesty ke společnosti bez násilí“, jak zní podtitul jeho knihy ''Nová doba porodní'' (2002). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk|Zdeněk Vojtíšek]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk|Zdeněk Vojtíšek]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk|Zdeněk Vojtíšek]] |
[[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk|Zdeněk Vojtíšek]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:52
Marek Vlastimil
v Krnově (okr. Bruntál)
v Mšeně (okr. Mělník)
Buddhista, popularizátor hnutí Nového věku (New Age). Živil se jako hudebník, muzikoterapeut, publicista, v době vlády komunistické strany pracoval jako úředník a v dalších zaměstnáních. Na počátku jeho duchovní cesty byla jóga; od konce šedesátých let přednášel a popularizoval indickou hudbu především v oddílech jógy. V sedmdesátých letech byl ovlivněn Eduardem Tomášem, ale hlavně zenovým buddhismem, jehož texty překládal a kvůli němuž cestoval do Japonska a Polska. V osmdesátých letech přednášel o hudbě new age a osobnostním rozvoji, vydával samizdatové překlady i vlastní práce a byl v kontaktu s alternativní náboženskou scénou v cizině. Roku 1986 byl kvůli pořádání mírového gongového koncertu vazebně stíhán a podmíněně odsouzen. Ve svobodných poměrech pořádal semináře a kurzy meditace, hry na tibetské mísy, šamanského zpěvu a na další témata hnutí Nového věku a vydával hudební alba. Duchovní cestu v období nesvobody popsal v knize Český zen a umění naslouchat (1994). V letech 1995 a 1996 byl šéfredaktorem „časopisu rozšířeného vědomí“ Mana, v letech 1996–2002 šéfredaktorem „časopisu pro Nový věk“ Baraka. Je autorem knih o duchovním a terapeutickém významu hudby Hudba je lék (budoucnosti) (1996), Tajné dějiny hudby (2000), Hudba jinak (2003), knih fejetonů Něco v síti (1999), Každá maminka je Mozart (2007), Co je za hudbou (2009), Budouc(t)nost duchovnosti (2011) a dalších, knih o duchovnosti a základech meditace Návod na použití člověka (2004), Zen pro každého (2014). Na začátku 21. století otevřel téma „přirozeného porodu jako cesty ke společnosti bez násilí“, jak zní podtitul jeho knihy Nová doba porodní (2002).