Pícha Mořic: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] biskup. Patřil k řádu Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Studoval teologii a kanonické právo v Římě, kde v roce 1893 přijal kněžské svěcení. Doktorem bohosloví se stal na české Karlo-Ferdinandově univerzitě (ThDr. 1911). Jako duchovní působil na Karlovarsku, od roku 1897 jako ceremoniář, později tajemník pražských arcibiskupů a od roku 1912 kanovník svatovítské kapituly. Po roce 1917 zastával úřad kancléře konzistoře a generálního vikáře. Záhy byl povýšen na apoštolského protonotáře (1921) a roku 1931 jmenován biskupem královéhradeckým; biskupské svěcení přijal téhož roku. Ve vedení diecéze rozvíjel charitativní aktivity, obnovoval církevní památky a kladl důraz na liturgickou disciplinu. V roce 1950 byl nezákonně internován a až do své smrti vykonával úřad v silně omezených podmínkách. Pobařilo se mu tajně vysvětit svého nástupce [[Otčenášek Karel|Karla Otčenáška]] (1950), který však mohl úřad převzít až po roce 1989. |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] biskup. Patřil k řádu Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Studoval teologii a kanonické právo v Římě, kde v roce 1893 přijal kněžské svěcení. Doktorem bohosloví se stal na české Karlo-Ferdinandově univerzitě (ThDr. 1911). Jako duchovní působil na Karlovarsku, od roku 1897 jako ceremoniář, později tajemník pražských arcibiskupů a od roku 1912 kanovník svatovítské kapituly. Po roce 1917 zastával úřad kancléře konzistoře a generálního vikáře. Záhy byl povýšen na apoštolského protonotáře (1921) a roku 1931 jmenován biskupem královéhradeckým; biskupské svěcení přijal téhož roku. Ve vedení diecéze rozvíjel charitativní aktivity, obnovoval církevní památky a kladl důraz na liturgickou disciplinu. V roce 1950 byl nezákonně internován a až do své smrti vykonával úřad v silně omezených podmínkách. Pobařilo se mu tajně vysvětit svého nástupce [[Otčenášek Karel|Karla Otčenáška]] (1950), který však mohl úřad převzít až po roce 1989. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:52
Pícha Mořic
v Šebetově (okr. Blansko)
v Hradci Králové
Římskokatolický biskup. Patřil k řádu Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Studoval teologii a kanonické právo v Římě, kde v roce 1893 přijal kněžské svěcení. Doktorem bohosloví se stal na české Karlo-Ferdinandově univerzitě (ThDr. 1911). Jako duchovní působil na Karlovarsku, od roku 1897 jako ceremoniář, později tajemník pražských arcibiskupů a od roku 1912 kanovník svatovítské kapituly. Po roce 1917 zastával úřad kancléře konzistoře a generálního vikáře. Záhy byl povýšen na apoštolského protonotáře (1921) a roku 1931 jmenován biskupem královéhradeckým; biskupské svěcení přijal téhož roku. Ve vedení diecéze rozvíjel charitativní aktivity, obnovoval církevní památky a kladl důraz na liturgickou disciplinu. V roce 1950 byl nezákonně internován a až do své smrti vykonával úřad v silně omezených podmínkách. Pobařilo se mu tajně vysvětit svého nástupce Karla Otčenáška (1950), který však mohl úřad převzít až po roce 1989.