Šimsová Milena: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Církevní historička, členka [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházela z rodiny zeměměřiče Jaromíra Procházky, k ČCE přistoupila sňatkem s farářem [[Šimsa Jan|Janem Šimsou]]. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně studovala historii a archivnictví na filosofické fakultě brněnské univerzity (absolv. 1956, PhDr. 1968; dnes Masarykova univerzita). Vzhledem k povolání svého manžela musela většinu života zůstat v domácnosti (na svůj život vzpomíná v souboru rozhovorů ''Ženy z fary'', 2006), amatérsky se věnovala církevním dějinám a shromažďování materiálů z rodové historie (YMCA, evangelíci na Moravě v období druhé světové války a komunistického režimu). Knihy, kombinující vydání materiálů archivní povahy, často egodokumentů, s neakademickými komentáři začala publikovat již v šedesátých letech, výrazněji jí to však umožnil teprve listopadový převrat ([[Šimsa Jaroslav|Jaroslav Šimsa]]: ''Úzkost a naděje'', 1969; [[Komárková Božena|Božena Komárková]]: ''Přátelství mnohých'', 1997; Božena Komárková: ''Čemu nás naučila válka'', 1997; ''Prošli jsme v Jeho síle'', 2003; ''V šat bílý odění'', 2005; ''Svět Jaroslava Šimsy'', 2013). Jedná se o důležité prameny k dějinám českého protestantismu ve 20. století, jejich zpracování má však spíše vyznavačský než odborně historický charakter. Synem Šimsové je farář ČCE Jiří Šimsa (* 1964). |
Církevní historička, členka [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházela z rodiny zeměměřiče Jaromíra Procházky, k ČCE přistoupila sňatkem s farářem [[Šimsa Jan|Janem Šimsou]]. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně studovala historii a archivnictví na filosofické fakultě brněnské univerzity (absolv. 1956, PhDr. 1968; dnes Masarykova univerzita). Vzhledem k povolání svého manžela musela většinu života zůstat v domácnosti (na svůj život vzpomíná v souboru rozhovorů ''Ženy z fary'', 2006), amatérsky se věnovala církevním dějinám a shromažďování materiálů z rodové historie (YMCA, evangelíci na Moravě v období druhé světové války a komunistického režimu). Knihy, kombinující vydání materiálů archivní povahy, často egodokumentů, s neakademickými komentáři začala publikovat již v šedesátých letech, výrazněji jí to však umožnil teprve listopadový převrat ([[Šimsa Jaroslav|Jaroslav Šimsa]]: ''Úzkost a naděje'', 1969; [[Komárková Božena|Božena Komárková]]: ''Přátelství mnohých'', 1997; Božena Komárková: ''Čemu nás naučila válka'', 1997; ''Prošli jsme v Jeho síle'', 2003; ''V šat bílý odění'', 2005; ''Svět Jaroslava Šimsy'', 2013). Jedná se o důležité prameny k dějinám českého protestantismu ve 20. století, jejich zpracování má však spíše vyznavačský než odborně historický charakter. Synem Šimsové je farář ČCE Jiří Šimsa (* 1964). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:52
Šimsová Milena
v Turčianském Sv. Martině (dnes Martin, Slovensko)
v Brně
Církevní historička, členka Českobratrské církve evangelické. Pocházela z rodiny zeměměřiče Jaromíra Procházky, k ČCE přistoupila sňatkem s farářem Janem Šimsou. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně studovala historii a archivnictví na filosofické fakultě brněnské univerzity (absolv. 1956, PhDr. 1968; dnes Masarykova univerzita). Vzhledem k povolání svého manžela musela většinu života zůstat v domácnosti (na svůj život vzpomíná v souboru rozhovorů Ženy z fary, 2006), amatérsky se věnovala církevním dějinám a shromažďování materiálů z rodové historie (YMCA, evangelíci na Moravě v období druhé světové války a komunistického režimu). Knihy, kombinující vydání materiálů archivní povahy, často egodokumentů, s neakademickými komentáři začala publikovat již v šedesátých letech, výrazněji jí to však umožnil teprve listopadový převrat (Jaroslav Šimsa: Úzkost a naděje, 1969; Božena Komárková: Přátelství mnohých, 1997; Božena Komárková: Čemu nás naučila válka, 1997; Prošli jsme v Jeho síle, 2003; V šat bílý odění, 2005; Svět Jaroslava Šimsy, 2013). Jedná se o důležité prameny k dějinám českého protestantismu ve 20. století, jejich zpracování má však spíše vyznavačský než odborně historický charakter. Synem Šimsové je farář ČCE Jiří Šimsa (* 1964).