Trochta Štěpán: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
''Štěpán kardinál Trochta. Životopisná črta a výběr z proslovů a pastýřských listů''. Řím 1984; Jaroslav Novosad: ''Štěpán Trochta – Svědek „T“''. Praha 2001; Jaroslav Novosad: ''Štěpán Trochta – Všední den „T“''. Francova Lhota 2005; Jiří Plachý: „Biskup Trochta v hodině velké zkoušky.“ ''Securitas Imperii'' 11, 2005, s. 129–134; Jiří Kučera (ed.): ''Vyznavač a mučedník Štěpán Trochta''. Praha 2006; Petr Koura: „Protinacistická odbojová činnost Štěpána Trochty.“ In: Pavel Marek – Jiří Hanuš (eds.): ''Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století''. Brno 2006, s. 423–427. |
''Štěpán kardinál Trochta. Životopisná črta a výběr z proslovů a pastýřských listů''. Řím 1984; Jaroslav Novosad: ''Štěpán Trochta – Svědek „T“''. Praha 2001; Jaroslav Novosad: ''Štěpán Trochta – Všední den „T“''. Francova Lhota 2005; Jiří Plachý: „Biskup Trochta v hodině velké zkoušky.“ ''Securitas Imperii'' 11, 2005, s. 129–134; Jiří Kučera (ed.): ''Vyznavač a mučedník Štěpán Trochta''. Praha 2006; Petr Koura: „Protinacistická odbojová činnost Štěpána Trochty.“ In: Pavel Marek – Jiří Hanuš (eds.): ''Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století''. Brno 2006, s. 423–427. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 20:52
Trochta Štěpán
ve Francově Lhotě (okr. Vsetín)
v Litoměřicích
Římskokatolický biskup, salesián. Po absolvování gymnázia vstoupil roku 1923 do salesiánského noviciátu v Turíně, absolvoval teologii a 29. června 1932 přijal kněžské svěcení. Působil v Ostravě, Frýštáku a Praze–Kobylisích, patřil přitom mezi nejvýznamnější formátory římskokatolické mládeže a skautského hnutí. Během druhé světové války byl vězněn v koncentračních táborech, zázračně přežil pokus o zastřelení. 16. listopadu 1947 byl jmenován litoměřickým biskupem. Po únoru 1948 působil jako mluvčí biskupské konference při jednání s komunisty, k nimž se z československých ordinářů stavěl relativně nejvstřícněji. Přesto byl v roce 1953 zatčen a následujícího roku odsouzen k pětadvaceti letům vězení za údajné spiknutí a velezradu. Po amnestii v roce 1960 byl propuštěn, ale až do roku 1968 nesměl vykonávat svůj úřad. Byl evidován jako agent komunistické Státní bezpečnosti. V roce 1968 byl rehabilitován, obnovil aktivitu ve své diecézi a pepežem Piem VI. byl tajně jmenován kardinálem (1969, zveřejněno až 1973). Zemřel po dramatickém rozhovoru s církevním tajemníkem, jeho pohřeb se stal veřejnou demonstrací víry a odporu vůči komunistickému režimu (pohřbu se účastnil k krakovský arcibiskup Karol Wojtyła, pozdější papež Jan Pavel II., který Trochu veřejně označil za mučedníka víry).
Literatura:
Štěpán kardinál Trochta. Životopisná črta a výběr z proslovů a pastýřských listů. Řím 1984; Jaroslav Novosad: Štěpán Trochta – Svědek „T“. Praha 2001; Jaroslav Novosad: Štěpán Trochta – Všední den „T“. Francova Lhota 2005; Jiří Plachý: „Biskup Trochta v hodině velké zkoušky.“ Securitas Imperii 11, 2005, s. 129–134; Jiří Kučera (ed.): Vyznavač a mučedník Štěpán Trochta. Praha 2006; Petr Koura: „Protinacistická odbojová činnost Štěpána Trochty.“ In: Pavel Marek – Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století. Brno 2006, s. 423–427.