Vrana Josef Jaroslav: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] biskup. Po studiu na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a bohoslovecké fakultě v Olomouci byl roku 1928 vysvěcen na kněze. Do roku 1950 působil jako profesor kroměřížského gymnázia, poté v duchovní správě v Roštíně, Zlíně, Velehradě a Uherském Brodě. Od roku 1963 působil v Olomouci jako kanovník a později kapitulní vikář, k čemuž napomohla jeho vstřícnost vůči požadavkům režimu; stal se agentem komunistické Státní bezpečnosti. Roku 1973 byl na nátlak komunistické vlády jmenován titulárním biskupem a apoštolským administrátorem olomoucké arcidiecéze. Vatikán ovšem odmítl jeho jmenování arcibiskupem a ponechal mu pouze správu diecéze; neměl důvěru většiny věřících ani ostatních biskupů. Vranovo jméno je silně spojeno s prorežimním kněžským hnutím Pacem in terris, jehož byl členem a veřejným podporovatelem i jako biskup. V říjnu 1975 obdržel čestný doktorát teologie od litoměřické bohoslovecké fakulty, který církev neuznala. Veřejně se střetával s pražským arcibiskupem [[Tomášek František|Františkem Tomáškem]], v římskokatolickém disentu byl vnímán jako symbol aktivní spolupráce s komunistickým režimem (např. [[Benda Václav|Václavem Bendou]] označen za kolaboranta). Jeho loajalita k režimu se stala námětem i pro undergroundovou poezii ([[Jirous Ivan Martin|Ivan Martin Jirous]]) a zřejmě i inspirací pro postavu Rudolfa Havraje v románu ''Bílá Voda'' (2022) Kateřiny Tučkové (* 1980). |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] biskup. Po studiu na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a bohoslovecké fakultě v Olomouci byl roku 1928 vysvěcen na kněze. Do roku 1950 působil jako profesor kroměřížského gymnázia, poté v duchovní správě v Roštíně, Zlíně, Velehradě a Uherském Brodě. Od roku 1963 působil v Olomouci jako kanovník a později kapitulní vikář, k čemuž napomohla jeho vstřícnost vůči požadavkům režimu; stal se agentem komunistické Státní bezpečnosti. Roku 1973 byl na nátlak komunistické vlády jmenován titulárním biskupem a apoštolským administrátorem olomoucké arcidiecéze. Vatikán ovšem odmítl jeho jmenování arcibiskupem a ponechal mu pouze správu diecéze; neměl důvěru většiny věřících ani ostatních biskupů. Vranovo jméno je silně spojeno s prorežimním kněžským hnutím Pacem in terris, jehož byl členem a veřejným podporovatelem i jako biskup. V říjnu 1975 obdržel čestný doktorát teologie od litoměřické bohoslovecké fakulty, který církev neuznala. Veřejně se střetával s pražským arcibiskupem [[Tomášek František|Františkem Tomáškem]], v římskokatolickém disentu byl vnímán jako symbol aktivní spolupráce s komunistickým režimem (např. [[Benda Václav|Václavem Bendou]] označen za kolaboranta). Jeho loajalita k režimu se stala námětem i pro undergroundovou poezii ([[Jirous Ivan Martin|Ivan Martin Jirous]]) a zřejmě i inspirací pro postavu Rudolfa Havraje v románu ''Bílá Voda'' (2022) Kateřiny Tučkové (* 1980). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:52
Vrana Josef Jaroslav
ve Stříbrnicích (okr. Přerov)
v Olomouci
Římskokatolický biskup. Po studiu na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a bohoslovecké fakultě v Olomouci byl roku 1928 vysvěcen na kněze. Do roku 1950 působil jako profesor kroměřížského gymnázia, poté v duchovní správě v Roštíně, Zlíně, Velehradě a Uherském Brodě. Od roku 1963 působil v Olomouci jako kanovník a později kapitulní vikář, k čemuž napomohla jeho vstřícnost vůči požadavkům režimu; stal se agentem komunistické Státní bezpečnosti. Roku 1973 byl na nátlak komunistické vlády jmenován titulárním biskupem a apoštolským administrátorem olomoucké arcidiecéze. Vatikán ovšem odmítl jeho jmenování arcibiskupem a ponechal mu pouze správu diecéze; neměl důvěru většiny věřících ani ostatních biskupů. Vranovo jméno je silně spojeno s prorežimním kněžským hnutím Pacem in terris, jehož byl členem a veřejným podporovatelem i jako biskup. V říjnu 1975 obdržel čestný doktorát teologie od litoměřické bohoslovecké fakulty, který církev neuznala. Veřejně se střetával s pražským arcibiskupem Františkem Tomáškem, v římskokatolickém disentu byl vnímán jako symbol aktivní spolupráce s komunistickým režimem (např. Václavem Bendou označen za kolaboranta). Jeho loajalita k režimu se stala námětem i pro undergroundovou poezii (Ivan Martin Jirous) a zřejmě i inspirací pro postavu Rudolfa Havraje v románu Bílá Voda (2022) Kateřiny Tučkové (* 1980).