takíja (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">takíja</span> (od arab. taká – bát se Boha, opatrovat se) Od stejného slovesného základu vznikly dva termíny: 1. [[takwá (JKI-I)|takwá]] jako pojem pro zbožnost; 2. t. jako princip zapření víry, doporučovaný a uplatňovaný v ší‘itském islámu ([[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]]). Tento princip sebeochrany formou předstírané loyality k [[sunna (JKI-I)|sunně]] do věrouky zakotvila první generace [[ší'itské duchovenstvo (JKI-I)|ší‘itského duchovenstva]] v době, kdy byli stoupenci [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alího Ibn Abí |
+ | <span id="entry">takíja</span> (od arab. taká – bát se Boha, opatrovat se) Od stejného slovesného základu vznikly dva termíny: 1. [[takwá (JKI-I)|takwá]] jako pojem pro zbožnost; 2. t. jako princip zapření víry, doporučovaný a uplatňovaný v ší‘itském islámu ([[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]]). Tento princip sebeochrany formou předstírané loyality k [[sunna (JKI-I)|sunně]] do věrouky zakotvila první generace [[ší'itské duchovenstvo (JKI-I)|ší‘itského duchovenstva]] v době, kdy byli stoupenci [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alího Ibn Abí Táliba]] a jeho rodiny pronásledováni aparátem umajjovského [[chalífát (JKI-I)|chalífátu]]. K použití t. se však ší‘ité mohli uchýlit, jen pokud si byli jisti, že v dané situaci již není jiné cesty, jak zabránit perzekuci, smrti a likvidaci ší‘itské obce. T. je založena na [[korán (JKI-I)|koránu]] (16: 107-108). Pro sunnu bylo téma předstírání a zapření přesvědčení příliš choulostivé a jeho příp. exegetické či práv. rozvíjení mohlo mít neblahé praktické důsledky pro stabilitu moci. Proto [[duchovenstvo (JKI-I)|duchovenstvo]] toto téma nikdy nerozpracovalo. Ší‘a t. doporučuje, ale ještě důsledněji ji rozpracovala [[ismá‘ílíja (JKI-I)|ismá‘ílíja]] a její extrémní odnože ([[ghulát (JKI-I)|ghulát]]) pronásledované jak ortodoxií, tak [[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríjí]]. |
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
||
Verze z 19. 11. 2021, 09:59
takíja (od arab. taká – bát se Boha, opatrovat se) Od stejného slovesného základu vznikly dva termíny: 1. takwá jako pojem pro zbožnost; 2. t. jako princip zapření víry, doporučovaný a uplatňovaný v ší‘itském islámu (ší‘a). Tento princip sebeochrany formou předstírané loyality k sunně do věrouky zakotvila první generace ší‘itského duchovenstva v době, kdy byli stoupenci Alího Ibn Abí Táliba a jeho rodiny pronásledováni aparátem umajjovského chalífátu. K použití t. se však ší‘ité mohli uchýlit, jen pokud si byli jisti, že v dané situaci již není jiné cesty, jak zabránit perzekuci, smrti a likvidaci ší‘itské obce. T. je založena na koránu (16: 107-108). Pro sunnu bylo téma předstírání a zapření přesvědčení příliš choulostivé a jeho příp. exegetické či práv. rozvíjení mohlo mít neblahé praktické důsledky pro stabilitu moci. Proto duchovenstvo toto téma nikdy nerozpracovalo. Ší‘a t. doporučuje, ale ještě důsledněji ji rozpracovala ismá‘ílíja a její extrémní odnože (ghulát) pronásledované jak ortodoxií, tak isná ašaríjí.