reformní judaismus (JKI-J)

reformní judaismus Moderní pojetí judaismu, které se objevilo nejprve v Německu jako reakce na změněné kulturní a polit. podmínky v důsledku emancipace. Je znám také jako liberální nebo progresivní judaismus. I když se projevy r.j. časově a místně odlišují, je všem jeho směrům společný názor o oprávněnosti změn a odmítnutí trvalé platnosti určitých formulací žid. víry a kodifikací žid. práva. Nejednotnost se projevuje v přístupech k obsahu víry a v ceremoniální praxi. První reformátoři začali s reformou bohoslužby tím, že zkrátili liturgii, zavedli kázání v místních jazycích, sborový zpěv s varhanním doprovodem a nahradili hebr. modlitby modlitbami v místních jazycích. První praktické kroky v tomto duchu provedl 1810 Israel Jacobsohn (1768-1828) ve školní modlitebně v Seesenu a 1815 ve svém soukromém domě v Berlíně. První pravidelnou synagogou, založenou na reformní bázi, se 1818 stal Templ v Hamburku. Kromě reformy bohoslužby proběhly rovněž reformy teol. charakteru, které byly spojeny především s působením univerzitně vzdělaných rabínů D. Geigera a S. Holdheima a které 1845 vedly na sjezdu reformních rabínů ve Frankfurtu k odštěpení konzervativního judaismu. Změny ve formulaci některých modlitebních textů ukazují, že něm. reformátoři již nesdíleli tradiční touhu po návratu na Sión a obnově chrámu v Jeruzalémě s obětní bohoslužbou. Ačkoliv poměr k Talmudu a kodexům byl často ambivalentní, něm. reformní rabíni se při zdůvodňování své reformy stále odvolávali na rabínské prameny. Tím se podstatně lišili od projevů r.j. v Anglii a USA, kde stoupenci reformy přijímali pouze bibli jako boží slovo, ale odmítali Talmud jako lidský dokument. Radikální reforma se prosadila především v USA, kterou zde v návaznosti na snahy I. M. Wise rozvíjel zvláště D. Einhorn. Zákl. východiskem amerického r.j. se stala tzv. Pittsburská platforma přijatá na sjezdu reformních rabínů 1885 a schválená posléze Centrální konferencí amer. rabínů (Central Conference of American Rabbis – CCAR), která se 1889 ustavila jako třetí zastřešující instituce amer. r.j. vedle Unie amer. žid. kongregací (Union of American Hebrew Congregations – UAHC, zal. 1873) a Hebrew Union College (zal. 1875). Pod narůstajícím vlivem sionismu a hrozbou nastupujícího nacismu v Evropě se profil r.j. posunul zpět k tradičnějším názorům a formám. Tzv. Columbuská platforma, přijatá CCAR 1937, uznala žid. národnost a její právo na vlastní domovinu, vyzvala k obnově tradičního rituálu a obřadních zvyklostí a širšímu užívání hebrejštiny. Brzy poté následovalo obdobné prohlášení UAHC. 1943 prohlásila CCAR, že sionismus a reforma jsou navzájem slučitelné a vyzvala k ukončení antisionistické činnosti některých svých členů. Založením Hebrew Union College v Jeruzalémě 1963 pronikl r.j. výrazněji i do Izraele, kde je kromě mezinár. kontaktů zajišťován Radou progresivních rabínů (Maram – Mo’ecet rabanim mitkadmim) a Izr. hnutím za progresivní judaismus (Telem – Tnu’a le-jahadut mitkademet). Od 1926 je r.j. mezinárodně integrován ve Svět. unii progresivního judaismu (World Union for Progressive Judaism). Vzdělání reformních rabínů probíhá především v Londýně, Paříži a na Hebrew Union College se sídly v Cincinnati, New Yorku, Los Angeles a Jeruzalémě. V ČR jsou reformní Židé organizováni v Židovské liberální unii, zal. 2000 v Praze.

Bedřich Nosek