Zahradník-Brodský Bohumil: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1939-11-26">26. listopadu 1939</time> v Průhonicích (okr. Praha-západ)</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1939-11-26">26. listopadu 1939</time> v Průhonicích (okr. Praha-západ)</span> |
||
| − | Spisovatel, [[Církev římskokatolická|římskokatolický]] kněz, spoluzakladatel Československé církve (husitské), člen pravoslavné církve. Bratr [[Zahradník Bohdan (Isidor)|Bohdana (Isidora) Zahradníka]]. V letech 1874–82 studoval gymnázium v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod), poté studoval římskokatolickou teologii na biskupském semináři v Hradci Králové. V roce 1886 byl vysvěcen na kněze a působil ve Zruči nad Sázavou (1886–89 jako kaplan) a v Ouběnicích (1889–1919 jako farář). Vypracoval interní dotazník o spokojenosti kněží, čímž roku 1919 odstartoval proreformní radikalizaci Jednoty katolického duchovenstva. V roce 1920 spoluzakládal Církev československou (husitskou), ale po několika letech byl vytlačen z jejího vedení a v církvi se přestal angažovat, později přestoupil do pravoslavné církve. V letech 1919–24 působil v Praze na ministerstvu školství a národní osvěty, po penzionování (1924) se věnoval literární činnosti. Byl členem agrární strany, spolku Svatobor, Nakladatelského družstva Máj a Syndikátu českých spisovatelů. Byl velmi plodným a vyhledávaným, byť nehlubokým a dnes již dávno zapomenutým spisovatelem. Jeho romány a povídky mají romantické, sociální a kriminální náměty s morálním poučením, vítězí dobří a čestní hrdinové. Ze stovky děl možno jmenovat například ''Z vesnic a samot'' (1894), ''Obětovaná'' (1898), ''Pozdní květ'' (1901), ''Václav Lamač'' (1903), ''Dům ztraceného štěstí'' (1916, zfilmováno 1927), ''Děvče z hor'' (1924, zfilmováno 1924), ''Životem vedla je láska'' (1928, zfilmováno 1928), ''Horská myslivna'' (1931) či ''Bouřlivý západ'' (1932). |
+ | Spisovatel, [[Církev římskokatolická|římskokatolický]] kněz, spoluzakladatel [[Církev československá husitská|Československé církve (husitské)]], člen [[Pravoslavná církev|pravoslavné církve]]. Bratr [[Zahradník Bohdan (Isidor)|Bohdana (Isidora) Zahradníka]]. V letech 1874–82 studoval gymnázium v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod), poté studoval římskokatolickou teologii na biskupském semináři v Hradci Králové. V roce 1886 byl vysvěcen na kněze a působil ve Zruči nad Sázavou (1886–89 jako kaplan) a v Ouběnicích (1889–1919 jako farář). Vypracoval interní dotazník o spokojenosti kněží, čímž roku 1919 odstartoval proreformní radikalizaci Jednoty katolického duchovenstva. V roce 1920 spoluzakládal Církev československou (husitskou), ale po několika letech byl vytlačen z jejího vedení a v církvi se přestal angažovat, později přestoupil do pravoslavné církve. V letech 1919–24 působil v Praze na ministerstvu školství a národní osvěty, po penzionování (1924) se věnoval literární činnosti. Byl členem agrární strany, spolku Svatobor, Nakladatelského družstva Máj a Syndikátu českých spisovatelů. Byl velmi plodným a vyhledávaným, byť nehlubokým a dnes již dávno zapomenutým spisovatelem. Jeho romány a povídky mají romantické, sociální a kriminální náměty s morálním poučením, vítězí dobří a čestní hrdinové. Ze stovky děl možno jmenovat například ''Z vesnic a samot'' (1894), ''Obětovaná'' (1898), ''Pozdní květ'' (1901), ''Václav Lamač'' (1903), ''Dům ztraceného štěstí'' (1916, zfilmováno 1927), ''Děvče z hor'' (1924, zfilmováno 1924), ''Životem vedla je láska'' (1928, zfilmováno 1928), ''Horská myslivna'' (1931) či ''Bouřlivý západ'' (1932). |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Aktuální verze z 23. 10. 2025, 07:13
Zahradník-Brodský Bohumil
v Hostačově (okr. Havlíčkův Brod)
v Průhonicích (okr. Praha-západ)
Spisovatel, římskokatolický kněz, spoluzakladatel Československé církve (husitské), člen pravoslavné církve. Bratr Bohdana (Isidora) Zahradníka. V letech 1874–82 studoval gymnázium v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod), poté studoval římskokatolickou teologii na biskupském semináři v Hradci Králové. V roce 1886 byl vysvěcen na kněze a působil ve Zruči nad Sázavou (1886–89 jako kaplan) a v Ouběnicích (1889–1919 jako farář). Vypracoval interní dotazník o spokojenosti kněží, čímž roku 1919 odstartoval proreformní radikalizaci Jednoty katolického duchovenstva. V roce 1920 spoluzakládal Církev československou (husitskou), ale po několika letech byl vytlačen z jejího vedení a v církvi se přestal angažovat, později přestoupil do pravoslavné církve. V letech 1919–24 působil v Praze na ministerstvu školství a národní osvěty, po penzionování (1924) se věnoval literární činnosti. Byl členem agrární strany, spolku Svatobor, Nakladatelského družstva Máj a Syndikátu českých spisovatelů. Byl velmi plodným a vyhledávaným, byť nehlubokým a dnes již dávno zapomenutým spisovatelem. Jeho romány a povídky mají romantické, sociální a kriminální náměty s morálním poučením, vítězí dobří a čestní hrdinové. Ze stovky děl možno jmenovat například Z vesnic a samot (1894), Obětovaná (1898), Pozdní květ (1901), Václav Lamač (1903), Dům ztraceného štěstí (1916, zfilmováno 1927), Děvče z hor (1924, zfilmováno 1924), Životem vedla je láska (1928, zfilmováno 1928), Horská myslivna (1931) či Bouřlivý západ (1932).
Literatura:
Pavel Marek: „Bloudící kněz, nebo církevní reformátor? K životnímu dílu Bohumila Zahradníka Brodského (1862–1939).“ Moderní dějiny 24, 2016, 2, s. 115–159; Pavel Marek: Bratři Bohumil a Isidor Zahradníkovi. Dva kněžské osudy na přelomu 19. a 20. století. Univerzita Palackého, Olomouc 2017; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 612–614.