antitrinitarismus (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">antitrinitarismus</span> Racionalistické popírání trojičního círk. učení o jediném [[Bůh (JKI-K)|Bohu]], který se v dějinách lidstva projevil jako Otec (Stvořitel), Syn (Spasitel) a [[Duch svatý (JKI-K)|Duch sv.]] (Utěšitel). Trojiční dogma ([[Trojice (JKI-K)|Trojice]]) je odvoditelné ze sz. a nz. svědectví, aniž by v něm bylo výslovně zakotveno. Ve 2. a 3. stol. se s ním rozcházely sekty tzv. ebionitů a modalistů. Ve 4. stol. předznamenal alexandrijský kněz Areios ([[arianismus (JKI-K)|arianismus]]) neukončený spor o „souvěčné“ božství Kristovo. Třebaže tehdy zvítězil jeho soupeř Athanasios, jemuž dal za pravdu nikajský [[koncil (JKI-K)|koncil]] 325 formulací závazného [[vyznání víry (JKI-K)|vyznání víry]] v trojičním smyslu, různých typů antitrinitářství se církev už nezbavila ([[unitáři (JKI-K)|unitáři]]). Výrazně se projevilo v 16. stol. učením tzv. sociniánů (stoupenců polských racionalistů Lelia a Fausta [[Sozzini, Fausto (JKI-K)|Sozziniů]]), provázelo evrop. [[osvícenství (JKI-K)|osvícenství]] a uplatnilo se i v [[liberální teologie (JKI-K)|liberální teologii]] 19. a 20. stol. |
+ | <span id="entry">antitrinitarismus</span> Racionalistické popírání trojičního círk. učení o jediném [[Bůh (JKI-K)|Bohu]], který se v dějinách lidstva projevil jako Otec (Stvořitel), Syn (Spasitel) a [[Duch svatý (JKI-K)|Duch sv.]] (Utěšitel). Trojiční dogma ([[Trojice (JKI-K)|Trojice]]) je odvoditelné ze sz. a nz. svědectví, aniž by v něm bylo výslovně zakotveno. Ve 2. a 3. stol. se s ním rozcházely sekty tzv. ebionitů a modalistů. Ve 4. stol. předznamenal alexandrijský kněz Areios ([[arianismus (JKI-K)|arianismus]]) neukončený spor o „souvěčné“ božství Kristovo. Třebaže tehdy zvítězil jeho soupeř Athanasios, jemuž dal za pravdu nikajský [[koncil (JKI-K)|koncil]] (r. 325) formulací závazného [[vyznání víry (JKI-K)|vyznání víry]] v trojičním smyslu, různých typů antitrinitářství se církev už nezbavila ([[unitáři (JKI-K)|unitáři]]). Výrazně se projevilo v 16. stol. učením tzv. sociniánů (stoupenců polských racionalistů Lelia a Fausta [[Sozzini, Fausto (JKI-K)|Sozziniů]]), provázelo evrop. [[osvícenství (JKI-K)|osvícenství]] a uplatnilo se i v [[liberální teologie (JKI-K)|liberální teologii]] 19. a 20. stol. |
''[[:Kategorie:Aut: Rejchrtová Noemi|Noemi Rejchrtová]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Rejchrtová Noemi|Noemi Rejchrtová]]''<br /> |
||
Verze z 6. 11. 2021, 14:05
antitrinitarismus Racionalistické popírání trojičního círk. učení o jediném Bohu, který se v dějinách lidstva projevil jako Otec (Stvořitel), Syn (Spasitel) a Duch sv. (Utěšitel). Trojiční dogma (Trojice) je odvoditelné ze sz. a nz. svědectví, aniž by v něm bylo výslovně zakotveno. Ve 2. a 3. stol. se s ním rozcházely sekty tzv. ebionitů a modalistů. Ve 4. stol. předznamenal alexandrijský kněz Areios (arianismus) neukončený spor o „souvěčné“ božství Kristovo. Třebaže tehdy zvítězil jeho soupeř Athanasios, jemuž dal za pravdu nikajský koncil (r. 325) formulací závazného vyznání víry v trojičním smyslu, různých typů antitrinitářství se církev už nezbavila (unitáři). Výrazně se projevilo v 16. stol. učením tzv. sociniánů (stoupenců polských racionalistů Lelia a Fausta Sozziniů), provázelo evrop. osvícenství a uplatnilo se i v liberální teologii 19. a 20. stol.