augustiniáni (JKI-K)

augustiniáni 1. Původně duchovní (zvl. při katedrálních chrámech), kteří chtěli spojit život kleriků s ideály klášterního života. Objevovali se již v okolí Augustina, cášská Institutio canonicorum (Institut kanovníků, 816) dovolovala skloubit společný život kleriků s individuálním vlastnictvím. Nové podněty přinesla gregoriánská reforma (Řehoř VII.), která kladla důraz na asketicky pojatou „vita apostolica“ (apoštolský život) požadující řízené (regulované) spolužití a zřeknutí se osobního majetku. Přívrženci reformy zdůrazňovali i mravní čistotu a poslušnost a postupně se řídili řeholí (pravidly) Augustina. Nazývali se proto Canonici regulares S. Augustini (řeholní kanovníci sv. Augustina). V Čechách měli kláštery např. v Praze na Karlově (1350) nebo v Roudnici (1362).

2. Do společenství a. vyústil vývoj různých poustevnických seskupení, které se spravovaly řeholí (pravidly) Augustina. Toskánské skupiny se spojily za papeže Inocence IV. a 1244 získaly práv. uznání. Připojovaly se i další skupiny a proces ukončilo 1256 schválení, kdy byl ustaven Ordo Eremitarum S. Augustini (řád poustevníků sv. Augustina; eremita); v Čechách se vyvinul v Pivoni a ze zal. klášterů byly nejvýzn. sv. Tomáše na Malé Straně v Praze (1284) a klášter v Brně (1353; mezi řádové učence patřil i botanik J. G. Mendel). V čele a. poustevníků stojí generální převor sídlící v Římě. A. působí v oblasti duch., školské a misijní; nosí černé roucho (novicové bílé) a kožený pás. Podle mužské řehole vznikla i odnož ženská.

Od 1593 existovala i kongregace bosých a. (Eremitae S. Augustini discalceati), kteří se zavázali k přísnějšímu dodržování řehole (odložení obuvi bylo distinktivním znakem pro přívržence zpřísňující reformy); popud vzešel z Iberského poloostrova. V Čechách měli dům např. ve Lnářích. V čele kongregace stojí generální komisař sídlící v Římě.

Viz též: Řeholní řády a kongregace (JKI-K)

Pavel Spunar