dharma (Buddh)

dharma, pál. dhamma:

(1) všeindické pojetí vesmírného řádu, zákonů přírody i společnosti; profesor Ivo Fišer navrhuje jako ekvivalent termín „norma“;

(2) Buddhovo učení, vycházející ze zákonité platnosti příčinně podmíněného řetězce znovuzrozování (sansára) určovaného zákonem karmanu (pál. kamma), vyjadřuje všeobsahující pravdu. Vzhledem k tomu, že slovní tvar dharma je odvozen od sanskrtského slovesného kořene dhr-, „držet“, je nasnadě tu v témž obsažném smyslu užívat archaického českého participia necessitatis „držmo“, totiž to, „čeho jest se držet“. V Díghanikáje je psáno: „Dobře Mistr vyložil nauku; je zřetelná (san. sandrštika, pál. sanditthika), nadčasová (akálika), ověřitelná (san. aihipašjika, pál. éhipassika), prospěšná (san. aupanajika, pál. ópanajika) a moudrým (san. vidžňa, pál. viňňú) poznatelná (san. védajitavja, pál. véditabba) zvlášt osobně (san. pratjátma, pál. paččatta).“ Viz též trišarana.

(3) soubor etických zásad a pravidel mravného chování (san. šíla, pál. síla), řehole (vinaja).

(4) projevy reálné skutečnosti, jednotliviny, věci a jevy ve své obecnosti, které jsou pomíjivé a okamžikové. Jsou sestavené (san. sanskrta, pál. sankhata) nebo nesestavené (san. asanskrta, pál. asankhata); v raném buddhismu jedinou nesestavenou jednotlivinou byla nirvána (pál. nibbána).

(5) „myšlenkové věci“, myšlenky, psychické procesy, nápady, odrazy v duchu; v tomto významu je termín těsně spjat s myslí (san. manas, pál. mana). Viz též ájatana, šadájatana.

(6) faktory bytí, které jsou podle hínajány úhelnými kameny empirické osobnosti a jejího všehomíra.

Vladimír Miltner

Viz též: Čhö (Tibet), dharma (Hind), Dharma (Tibet)