Bárta Jan Baptista: Porovnání verzí
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1982-12-09">9. prosince 1982</time> u Hradce Králové</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1982-12-09">9. prosince 1982</time> u Hradce Králové</span> |
||
| − | [[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, františkán, teolog, překladatel a organizátor neoficiálního teologického vzdělávání. |
+ | [[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, františkán, teolog, překladatel a organizátor neoficiálního teologického vzdělávání. Na kněze byl vysvěcen v roce 1947, v letech 1947–49 působil jako administrátor v Kadani, poté v Praze. V roce 1951 byl zatčen a o rok později odsouzen k dvaceti letům vězení za velezradu; propuštěn až 1966. Po propuštění se věnoval tajnému vzdělávání, v roce 1968 inicioval obnovu františkánského řádového života a organizoval podpůrné programy pro řeholní sestry. Během tzv. normalizace se věnoval neoficiálnímu teologickému vzdělávání a vydávání křesťanského samizdatu. Zemřel na infarkt po autonehodě. Autor práce ''Malá teologie'' (1968), představující úvod do systematické teologie, dále ''Prozatímního posvátného oficia'' (1969), liturgického textu určeného pro komunitní i osobní modlitbu, a teologického spisu ''Syntéza učení víry (Jak dojít k Bohu a katolické Církvi)'' (1991), vydaného posmrtně. Překládal základní františkánské texty, zejména ''Františkánské prameny'' (nejstarší životopisy sv. Františka z Assisi a řádové dokumenty), a podílel se na českém překladu ''Liturgie hodin'', při němž využil [[Renč Václav|Renčův]] překlad žalmů a Škráškovy hymny. Významným přínosem byl jeho simultánní překlad ''Žaltáře římského breviáře'' (1945), který představuje první historicky doložený český překlad tohoto typu breviáře. |
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 5. 11. 2025, 14:43
Bárta Jan Baptista
v Příbrami
u Hradce Králové
Římskokatolický kněz, františkán, teolog, překladatel a organizátor neoficiálního teologického vzdělávání. Na kněze byl vysvěcen v roce 1947, v letech 1947–49 působil jako administrátor v Kadani, poté v Praze. V roce 1951 byl zatčen a o rok později odsouzen k dvaceti letům vězení za velezradu; propuštěn až 1966. Po propuštění se věnoval tajnému vzdělávání, v roce 1968 inicioval obnovu františkánského řádového života a organizoval podpůrné programy pro řeholní sestry. Během tzv. normalizace se věnoval neoficiálnímu teologickému vzdělávání a vydávání křesťanského samizdatu. Zemřel na infarkt po autonehodě. Autor práce Malá teologie (1968), představující úvod do systematické teologie, dále Prozatímního posvátného oficia (1969), liturgického textu určeného pro komunitní i osobní modlitbu, a teologického spisu Syntéza učení víry (Jak dojít k Bohu a katolické Církvi) (1991), vydaného posmrtně. Překládal základní františkánské texty, zejména Františkánské prameny (nejstarší životopisy sv. Františka z Assisi a řádové dokumenty), a podílel se na českém překladu Liturgie hodin, při němž využil Renčův překlad žalmů a Škráškovy hymny. Významným přínosem byl jeho simultánní překlad Žaltáře římského breviáře (1945), který představuje první historicky doložený český překlad tohoto typu breviáře.