malabarská církev (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>JD m (oprava odkazů) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">malabarská církev</span> Kř. církev na jz. pobřeží Indie (Malabar), tradičně odvozující svůj vznik z misijní činnosti apoštola Tomáše. Christianizace Malabaru však byla zřejmě spojena až s [[misie (JKI-K)|misií]] [[nestoriánská církev (JKI-K)|nestoriánské církve]] v 6. stol., která s sebou přinesla vých. syrštinu jako liturg. jazyk. Koncem 15. stol. se m.c. dostala prostřednictvím portugalských obchodníků do kontaktu s [[římskokatolická církev (JKI-K)|římskokatolikou církví]], jež za podpory [[chaldejská církev (JKI-K)|chaldejské církve]] z Persie uzavřela 1599 s částí m.c. [[ |
+ | <span id="entry">malabarská církev</span> Kř. církev na jz. pobřeží Indie (Malabar), tradičně odvozující svůj vznik z misijní činnosti apoštola Tomáše. Christianizace Malabaru však byla zřejmě spojena až s [[misie (JKI-K)|misií]] [[nestoriánská církev (JKI-K)|nestoriánské církve]] v 6. stol., která s sebou přinesla vých. syrštinu jako liturg. jazyk. Koncem 15. stol. se m.c. dostala prostřednictvím portugalských obchodníků do kontaktu s [[římskokatolická církev (JKI-K)|římskokatolikou církví]], jež za podpory [[chaldejská církev (JKI-K)|chaldejské církve]] z Persie uzavřela 1599 s částí m.c. [[unie (JKI-K)|unii]]. Po roztržce 1653-1662, způsobené především [[jezuité (JKI-K)|jezuity]], přešla část připojené m.c. k [[jakobité (JKI-K)|jakobitům]]. K unii se vrátila až 1930, kdy vytvořila malankarskou církev. Zatímco liturgie m.c. nadále vychází z chaldejského [[ritus (JKI-K)|ritu]] a užívá vých. syrštinu, malankarská církev si ponechala jakobitskou liturgii v záp. syrštině, konanou podle antiochejského ritu. |
<span class="section_title">Viz též:</span> [[staré východní církve (JKI-K)|staré východní církve]] |
<span class="section_title">Viz též:</span> [[staré východní církve (JKI-K)|staré východní církve]] |
||
Verze z 7. 11. 2021, 12:27
malabarská církev Kř. církev na jz. pobřeží Indie (Malabar), tradičně odvozující svůj vznik z misijní činnosti apoštola Tomáše. Christianizace Malabaru však byla zřejmě spojena až s misií nestoriánské církve v 6. stol., která s sebou přinesla vých. syrštinu jako liturg. jazyk. Koncem 15. stol. se m.c. dostala prostřednictvím portugalských obchodníků do kontaktu s římskokatolikou církví, jež za podpory chaldejské církve z Persie uzavřela 1599 s částí m.c. unii. Po roztržce 1653-1662, způsobené především jezuity, přešla část připojené m.c. k jakobitům. K unii se vrátila až 1930, kdy vytvořila malankarskou církev. Zatímco liturgie m.c. nadále vychází z chaldejského ritu a užívá vých. syrštinu, malankarská církev si ponechala jakobitskou liturgii v záp. syrštině, konanou podle antiochejského ritu.
Viz též: staré východní církve