přijímání (JKI-K): Porovnání verzí

Verze z 7. 11. 2021, 12:45

přijímání (lat. communio – společenství; večeře Páně) Část bohoslužby, kdy kněz (kazatel) a věřící požívají ve způsobě chleba a vína tělo i krev Ježíše Krista. P. má konfesijně podmíněné formy.

V římkat. církvi je p. součástí mše svaté. Při svátosti eucharistie přijímá nejprve kněz konsekrovaný chléb a víno („pod obojí způsobou“). Po něm přijímají laikové, zpravidla jen chléb („podjednou“). Děje se tak podle zásady přirozeného spojování (concomitantia naturalis) a účasti nadpřirozeného (concomitantia supranaturalis). Kněz vkládá věřícím hostii do úst nebo podle starokř. tradice obnovené druhým vatikánským koncilem (Sacrosanctum Concilium, 1963) na dlaň, a může jim eucharistii podávat i pod obojí způsobou. P. je dovoleno jen ve stavu posvěcující milosti; p. po spáchání těžkého hříchu je svatokrádeží. Kněz přijímá denně, věřící alespoň jednou ročně (o Velikonocích), ale pokud možno co nejčastěji. Přímluvčím častého p. byl v Čechách zejm. Jan Milíč z Kroměříže. Papež Pius X. (1903-1914) doporučil dekretem 1905 každodenní p. eucharistie a 1910 snížil věk dětí pro první svaté p. na sedm let.

V pravosl. církvi je p. součástí svaté liturgie a může být podáváno denně. Užívá se kvašený pšeničný chléb (prosfora) a červené přírodní víno, do kterého kněz přidává vodu. Akt proměny chleba a vína v tělo a krev Kristovu probíhá v době epiklese (vzývání Ducha sv.). Věřící má před p. zpytovat svědomí a činit pokání, modlit se a držet půst. Eucharistii přijímá pod obojí způsobou z rukou pravosl. kněze, kterému asistuje diakon. Chléb se podává na lžičce a víno z kalicha. Eucharistii přijímají i malé děti, pokud obdržely křest a myropomazání. Nemocní mohou přijímat „svaté dary“ i mimo bohoslužbu.

V protest. církvích přijímají věřící chléb a víno („podobojí“), pův. v rámci skutečné večeře. Podle učení většiny církví je v eucharistii přítomen celý Kristus svým tělem, krví, duší i božstvím, v každém z obou způsobů rovným dílem. Úsilí o častější p. je patrné dodnes, a to jak v kat., tak v pravosl. i protest. církvích.

Helena Pavlincová
Pavel Pokorný
Pavel Spunar

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">přijímání</span> (lat. communio – společenství; večeře Páně) Část [[bohoslužba (JKI-K)|bohoslužby]], kdy [[kněz (JKI-K)|kněz]] (kazatel) a věřící požívají ve způsobě chleba a vína tělo i krev [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše Krista]]. P. má konfesijně podmíněné formy.
-V římkat. církvi je p. součástí [[mše svatá (JKI-K)|mše svaté]]. Při svátosti [[eucharistie (JKI-K)|eucharistie]] přijímá nejprve kněz konsekrovaný chléb a víno („pod obojí způsobou“). Po něm přijímají laikové, zpravidla jen chléb („podjednou“). Děje se tak podle zásady přirozeného spojování (concomitantia naturalis) a účasti nadpřirozeného (concomitantia supranaturalis). Kněz vkládá věřícím [[hostie (JKI-K)|hostii]] do úst nebo podle starokř. tradice obnovené [[druhý vatikánský koncil (JKI-K)|druhým vatikánským koncilem]] (''Sacrosanctum Concilium'', 1963) na dlaň, a může jim eucharistii podávat i pod obojí způsobou. P. je dovoleno jen ve stavu posvěcující [[milost (JKI-K)|milosti]]; p. po spáchání těžkého [[hřích (JKI-K)|hříchu]] je [[svatokrádež (JKI-K)|svatokrádeží]]. Kněz přijímá denně, věřící alespoň jednou ročně (o [[Velikonoce (JKI-K)|Velikonocích]]), ale pokud možno co nejčastěji. Přímluvčím častého p. byl v Čechách zejm. Jan [[Milíč z Kroměříže, Jan (JKI-K)|Milíč z Kroměříže]]. Papež Pius X. (1903-1914) doporučil dekretem 1905 každodenní p. eucharistie a 1910 snížil věk dětí pro první svaté p. na sedm let.
+V římkat. církvi je p. součástí [[mše svatá (JKI-K)|mše svaté]]. Při svátosti [[eucharistie (JKI-K)|eucharistie]] přijímá nejprve kněz konsekrovaný chléb a víno („pod obojí způsobou“). Po něm přijímají laikové, zpravidla jen chléb („podjednou“). Děje se tak podle zásady přirozeného spojování (concomitantia naturalis) a účasti nadpřirozeného (concomitantia supranaturalis). Kněz vkládá věřícím [[hostie (JKI-K)|hostii]] do úst nebo podle starokř. tradice obnovené [[druhý vatikánský koncil (JKI-K)|druhým vatikánským koncilem]] (''Sacrosanctum Concilium'', 1963) na dlaň, a může jim eucharistii podávat i pod obojí způsobou. P. je dovoleno jen ve stavu posvěcující [[milost (JKI-K)|milosti]]; p. po spáchání těžkého [[hřích (JKI-K)|hříchu]] je [[svatokrádež (JKI-K)|svatokrádeží]]. Kněz přijímá denně, věřící alespoň jednou ročně (o [[Velikonoce (JKI-K)|Velikonocích]]), ale pokud možno co nejčastěji. Přímluvčím častého p. byl v Čechách zejm. Jan [[Milíč z Kroměříže, Jan (JKI-K)|Milíč z Kroměříže]]. Papež Pius X. (1903-1914) doporučil dekretem 1905 každodenní p. eucharistie a 1910 snížil věk dětí pro první svaté p. na sedm let.
 V pravosl. církvi je p. součástí [[svatá liturgie (JKI-K)|svaté liturgie]] a může být podáváno denně. Užívá se kvašený pšeničný chléb ([[prosfora (JKI-K)|prosfora]]) a červené přírodní víno, do kterého kněz přidává vodu. Akt proměny chleba a vína v tělo a krev Kristovu probíhá v době epiklese (vzývání Ducha sv.). Věřící má před p. zpytovat svědomí a činit [[pokání (JKI-K)|pokání]], modlit se a držet [[půst (JKI-K)|půst]]. Eucharistii přijímá pod obojí způsobou z rukou pravosl. kněze, kterému asistuje diakon. Chléb se podává na lžičce a víno z kalicha. Eucharistii přijímají i malé děti, pokud obdržely [[křest (JKI-K)|křest]] a [[myropomazání (JKI-K)|myropomazání]]. Nemocní mohou přijímat „svaté dary“ i mimo bohoslužbu.