jansenismus (JKI-K): Porovnání verzí
imported>JD m (oprava odkazů) |
imported>JD |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">jansenismus</span> Opoziční hnutí v římkat. církvi, jež se vlivem názorů Cornelia [[Jansen, Cornelius Otto (JKI-K)|Jansena]] rozšířilo zejm. v Holandsku a Francii. Střediskem j. byl cisterciácký klášter Port Royal des Champs. K hnutí náleželi Jansenův přítel Jean Duvergier de Hauranne (podle svého opatství zvaný Saint-Cyran, z. 1643), abatyše Angelika Arnauld, filosofové Anton Arnauld (1612-1694), Pierre Nicole (1625-1695) a Blaise [[Pascal, Blaise (JKI-K)|Pascal]] (1623-1662). Principy j. vycházely z tradice prvotní církve a hájily vnitrocírk. autonomii proti papežskému centralismu. J. vystupoval proti jezuitskému řádu a zvl. proti molinismu, pozdně scholastické nauce špan. teologa Luise de Moliny (1535-1600). Podle j. je člověk plně závislý na boží milosti, která působí neodvratně a činí člověka mravně dobrým. Protože boží milost je silnější než svoboda vůle, hájí j. [[predestinace (JKI-K)|predestinaci]] člověka k mravnosti a vede ho na pozice striktního rigorismu (zaměřeného proti jezuitskému probabilismu). Proti j. bylo vydáno od 1642 několik papežských bul, především ''Cum occasione'' Innocence X. (1653). Po vydání Pascalových ''Listů proti jezuitům'' (1656) byli jansenisté z podnětu kardinála Mazarina vystaveni pronásledování, které ukončil Klement IX. (''Pax Clementina'', 1669). Jansenistické ideje se udržely v nizozemském Utrechtu, kde došlo proti vůli papeže 1723 k volbě a [[konsekrace (JKI-K)|konsekraci]] utrechtského arcibiskupa, jehož úřad a apoštolská [[sukcese apoštolská (JKI-K)|sukcese]] se staly základem při formování nového círk. seskupení odpůrců dogmatu o [[papežská neomylnost (JKI-K)|papežské neomylnosti]] ([[starokatolická církev (JKI-K)|starokatolická církev]], [[utrechtská církev (JKI-K)|utrechtská církev]]). |
+ | <div id="photo">[[Soubor:JKI_jansenismus.jpg|upright|Opatství Port Royal des Champs u Versailles (17. stol.)]]</div><span id="entry">jansenismus</span> Opoziční hnutí v římkat. církvi, jež se vlivem názorů Cornelia [[Jansen, Cornelius Otto (JKI-K)|Jansena]] rozšířilo zejm. v Holandsku a Francii. Střediskem j. byl cisterciácký klášter Port Royal des Champs. K hnutí náleželi Jansenův přítel Jean Duvergier de Hauranne (podle svého opatství zvaný Saint-Cyran, z. 1643), abatyše Angelika Arnauld, filosofové Anton Arnauld (1612-1694), Pierre Nicole (1625-1695) a Blaise [[Pascal, Blaise (JKI-K)|Pascal]] (1623-1662). Principy j. vycházely z tradice prvotní církve a hájily vnitrocírk. autonomii proti papežskému centralismu. J. vystupoval proti jezuitskému řádu a zvl. proti molinismu, pozdně scholastické nauce špan. teologa Luise de Moliny (1535-1600). Podle j. je člověk plně závislý na boží milosti, která působí neodvratně a činí člověka mravně dobrým. Protože boží milost je silnější než svoboda vůle, hájí j. [[predestinace (JKI-K)|predestinaci]] člověka k mravnosti a vede ho na pozice striktního rigorismu (zaměřeného proti jezuitskému probabilismu). Proti j. bylo vydáno od 1642 několik papežských bul, především ''Cum occasione'' Innocence X. (1653). Po vydání Pascalových ''Listů proti jezuitům'' (1656) byli jansenisté z podnětu kardinála Mazarina vystaveni pronásledování, které ukončil Klement IX. (''Pax Clementina'', 1669). Jansenistické ideje se udržely v nizozemském Utrechtu, kde došlo proti vůli papeže 1723 k volbě a [[konsekrace (JKI-K)|konsekraci]] utrechtského arcibiskupa, jehož úřad a apoštolská [[sukcese apoštolská (JKI-K)|sukcese]] se staly základem při formování nového círk. seskupení odpůrců dogmatu o [[papežská neomylnost (JKI-K)|papežské neomylnosti]] ([[starokatolická církev (JKI-K)|starokatolická církev]], [[utrechtská církev (JKI-K)|utrechtská církev]]). |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
||
Verze z 12. 11. 2021, 21:59
jansenismus Opoziční hnutí v římkat. církvi, jež se vlivem názorů Cornelia Jansena rozšířilo zejm. v Holandsku a Francii. Střediskem j. byl cisterciácký klášter Port Royal des Champs. K hnutí náleželi Jansenův přítel Jean Duvergier de Hauranne (podle svého opatství zvaný Saint-Cyran, z. 1643), abatyše Angelika Arnauld, filosofové Anton Arnauld (1612-1694), Pierre Nicole (1625-1695) a Blaise Pascal (1623-1662). Principy j. vycházely z tradice prvotní církve a hájily vnitrocírk. autonomii proti papežskému centralismu. J. vystupoval proti jezuitskému řádu a zvl. proti molinismu, pozdně scholastické nauce špan. teologa Luise de Moliny (1535-1600). Podle j. je člověk plně závislý na boží milosti, která působí neodvratně a činí člověka mravně dobrým. Protože boží milost je silnější než svoboda vůle, hájí j. predestinaci člověka k mravnosti a vede ho na pozice striktního rigorismu (zaměřeného proti jezuitskému probabilismu). Proti j. bylo vydáno od 1642 několik papežských bul, především Cum occasione Innocence X. (1653). Po vydání Pascalových Listů proti jezuitům (1656) byli jansenisté z podnětu kardinála Mazarina vystaveni pronásledování, které ukončil Klement IX. (Pax Clementina, 1669). Jansenistické ideje se udržely v nizozemském Utrechtu, kde došlo proti vůli papeže 1723 k volbě a konsekraci utrechtského arcibiskupa, jehož úřad a apoštolská sukcese se staly základem při formování nového círk. seskupení odpůrců dogmatu o papežské neomylnosti (starokatolická církev, utrechtská církev).