papežská neomylnost (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
m (menší obrázek; nezlomitelné mezery) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <div id="photo">[[Soubor:JKI_papežská neomylnost.jpg|upright|Zasedání prvního vatikánského koncilu, na němž bylo vyhlášeno dogma o papežské neomylnosti]]</div><span id="entry">papežská neomylnost</span> [[dogma (JKI-K)|Dogma]], podle něhož je řím. [[papež (JKI-K)|papež]] neomylný, když jako úřední osoba (ex cathedra) vyhlašuje nauku týkající se víry a mravů, kterou má přijmout celá církev. Jeho rozhodnutí jsou v tomto případě nezměnitelná a nezávislá na souhlasu církve. Biblicky se opírá o J 21,15 a Mt 16,18. Dogma bylo vyhlášeno Piem IX. (1846-1878) na 1. |
+ | <div id="photo">[[Soubor:JKI_papežská neomylnost.jpg|upright=0.8|Zasedání prvního vatikánského koncilu, na němž bylo vyhlášeno dogma o papežské neomylnosti]]</div><span id="entry">papežská neomylnost</span> [[dogma (JKI-K)|Dogma]], podle něhož je řím. [[papež (JKI-K)|papež]] neomylný, když jako úřední osoba (ex cathedra) vyhlašuje nauku týkající se víry a mravů, kterou má přijmout celá církev. Jeho rozhodnutí jsou v tomto případě nezměnitelná a nezávislá na souhlasu církve. Biblicky se opírá o J 21,15 a Mt 16,18. Dogma bylo vyhlášeno Piem IX. (1846-1878) na 1. vatikánském koncilu (konstituce ''Pastor aeternus – De Ecclesia Christi'', 1870) za podpory stoupenců [[ultramontanismus (JKI-K)|ultramontanismu]]; odpůrci (anti-infallibilisté; z lat. infallibilitas – neomylnost) z řad biskupů i věřících založili [[starokatolická církev (JKI-K)|starokatolickou církev]]. |
''[[:Kategorie:Aut: Pavlincová Helena|Helena Pavlincová]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Pavlincová Helena|Helena Pavlincová]]''<br /> |
||
Verze z 13. 11. 2021, 21:53
papežská neomylnost Dogma, podle něhož je řím. papež neomylný, když jako úřední osoba (ex cathedra) vyhlašuje nauku týkající se víry a mravů, kterou má přijmout celá církev. Jeho rozhodnutí jsou v tomto případě nezměnitelná a nezávislá na souhlasu církve. Biblicky se opírá o J 21,15 a Mt 16,18. Dogma bylo vyhlášeno Piem IX. (1846-1878) na 1. vatikánském koncilu (konstituce Pastor aeternus – De Ecclesia Christi, 1870) za podpory stoupenců ultramontanismu; odpůrci (anti-infallibilisté; z lat. infallibilitas – neomylnost) z řad biskupů i věřících založili starokatolickou církev.