stvoření (JKI-K): Porovnání verzí
m (podhesla) |
imported>JD (odstraněna rozlišení mezisekčních odkazů) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">stvoření</span> Pojem s. má několik významových rovin. '''1.''' Výlučně boží skutek vytvoření světa a člověka, živlů, prvků, předmětů, živočichů, obecně mnohosti všech věcí (vesmíru), jejichž jednotu akt božího s. zakládá; '''2.''' výsledky tohoto aktu; '''3.''' počátek lidských dějin. Kř. nauka se opírá o dvě bibl. zprávy o s.; starší (Gn 2,4-25) z doby královské (kol. 1000-900 př.n.l.) a mladší (Gn 1,1-2,3) z doby babylonského exilu (kol. 550 př.n.l.). Jde o paradigmatická vyprávění, jejichž podstatou je určení člověka jako bytosti stvořené k obrazu božímu z matérie (hebr. adamah – prsť, země) a nadané [[duše (JKI-K)|duší]]. Původcem s. je [[Bůh (JKI-K)|Bůh]] jako absolutně nezávislý, suverénní a všemocný subjekt, který není v aktu s. odkázaný na předem danou látku (s. z ničeho – creatio ex nihilo) a který má motiv ke s. sám v sobě (s. z boží dobroty a lásky – creatio ex amore). Úkolem stvořeného člověka je zpodobňovat svou činností Boha; toto pověření naplňuje [[Ježíš (JKI-K)|Ježíš Kristus]]. Člověk, který přijímá a následuje Krista, je „novým s.“ (creatio ex aliquo) a podílí se na dějinách spásy ([[soteriologie (JKI-K)|soteriologie]]) jako pokračujícím s. (creatio continua). |
<span id="entry">stvoření</span> Pojem s. má několik významových rovin. '''1.''' Výlučně boží skutek vytvoření světa a člověka, živlů, prvků, předmětů, živočichů, obecně mnohosti všech věcí (vesmíru), jejichž jednotu akt božího s. zakládá; '''2.''' výsledky tohoto aktu; '''3.''' počátek lidských dějin. Kř. nauka se opírá o dvě bibl. zprávy o s.; starší (Gn 2,4-25) z doby královské (kol. 1000-900 př.n.l.) a mladší (Gn 1,1-2,3) z doby babylonského exilu (kol. 550 př.n.l.). Jde o paradigmatická vyprávění, jejichž podstatou je určení člověka jako bytosti stvořené k obrazu božímu z matérie (hebr. adamah – prsť, země) a nadané [[duše (JKI-K)|duší]]. Původcem s. je [[Bůh (JKI-K)|Bůh]] jako absolutně nezávislý, suverénní a všemocný subjekt, který není v aktu s. odkázaný na předem danou látku (s. z ničeho – creatio ex nihilo) a který má motiv ke s. sám v sobě (s. z boží dobroty a lásky – creatio ex amore). Úkolem stvořeného člověka je zpodobňovat svou činností Boha; toto pověření naplňuje [[Ježíš (JKI-K)|Ježíš Kristus]]. Člověk, který přijímá a následuje Krista, je „novým s.“ (creatio ex aliquo) a podílí se na dějinách spásy ([[soteriologie (JKI-K)|soteriologie]]) jako pokračujícím s. (creatio continua). |
||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[stvoření (JKI-J)|stvoření |
+ | <span class="section_title">Viz též:</span> [[stvoření (JKI-J)|stvoření]], [[stvoření (JKI-I)|stvoření]] |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
||
Verze z 23. 11. 2021, 01:20
stvoření Pojem s. má několik významových rovin. 1. Výlučně boží skutek vytvoření světa a člověka, živlů, prvků, předmětů, živočichů, obecně mnohosti všech věcí (vesmíru), jejichž jednotu akt božího s. zakládá; 2. výsledky tohoto aktu; 3. počátek lidských dějin. Kř. nauka se opírá o dvě bibl. zprávy o s.; starší (Gn 2,4-25) z doby královské (kol. 1000-900 př.n.l.) a mladší (Gn 1,1-2,3) z doby babylonského exilu (kol. 550 př.n.l.). Jde o paradigmatická vyprávění, jejichž podstatou je určení člověka jako bytosti stvořené k obrazu božímu z matérie (hebr. adamah – prsť, země) a nadané duší. Původcem s. je Bůh jako absolutně nezávislý, suverénní a všemocný subjekt, který není v aktu s. odkázaný na předem danou látku (s. z ničeho – creatio ex nihilo) a který má motiv ke s. sám v sobě (s. z boží dobroty a lásky – creatio ex amore). Úkolem stvořeného člověka je zpodobňovat svou činností Boha; toto pověření naplňuje Ježíš Kristus. Člověk, který přijímá a následuje Krista, je „novým s.“ (creatio ex aliquo) a podílí se na dějinách spásy (soteriologie) jako pokračujícím s. (creatio continua).