schizma (JKI-K): Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">schizma</span> (řec. roztržka, rozkol) Formální a vědomé přerušení jednoty s círk. společenstvím. Na rozdíl od [[hereze (JKI-K)|hereze]] se v zásadě nedotýká doktrinálních otázek, ale pouze organizačního začlenění v [[církev (JKI-K)|církvi]]. V |
+ | <span id="entry">schizma</span> (řec. roztržka, rozkol) Formální a vědomé přerušení jednoty s círk. společenstvím. Na rozdíl od [[hereze (JKI-K)|hereze]] se v zásadě nedotýká doktrinálních otázek, ale pouze organizačního začlenění v [[církev (JKI-K)|církvi]]. V římkat. církvi je spojováno s odepřením poslušnosti [[papež (JKI-K)|papeži]]. S. vznikalo už v raném křesťanství jako důsledek rozdílného přijímání apoštolského [[kérygma (JKI-K)|kérygmatu]] či odmítání konstantinovské státní církve donatisty ([[donatismus (JKI-K)|donatismus]]). Určitou předehrou k velkému (východnímu) s. 1054, při němž se katolicismus definitivně rozštěpil na záp. [[římskokatolická církev (JKI-K)|římkat. církev]] a vých. [[pravoslavná církev (JKI-K)|pravoslavnou církev]], bylo např. Akakiovo s. 484-519 či [[Fotios (JKI-K)|Fotiovo]] s. v 9. stol. V římkat. církvi k nejzávažnějším s. patřilo [[papežské schizma (JKI-K)|papežské schizma]] (západní) 1378-1417, vrcholící konfrontací tří papežů (Řím, Avignon, Pisa) na kostnickém [[koncil (JKI-K)|koncilu]] (1414-1417), či utrechtské s. 1724 ([[utrechtská církev (JKI-K)|utrechtská církev]]), vedoucí posléze k osamostatnění [[starokatolická církev (JKI-K)|starokatolické církve]] a vzniku Utrechtské (Starokatolické) unie. Z hlediska pravosl. církve lze označit za s. její vztah k [[staré východní církve (JKI-K)|starým východním církvím]] ovlivněným [[monofyzitismus (JKI-K)|monofyzitismem]], [[nestorianismus (JKI-K)|nestorianismem]] či [[monotheletismus (JKI-K)|monotheletismem]], i náb. hnutí v Rusku, které vedlo v 17. století k oddělení [[staroobřadníci (JKI-K)|staroobřadníků]] (rozkolníků) od ruské pravosl. církve ([[Nikon (JKI-K)|Nikon]], [[Avvakum, Petrovič (JKI-K)|Avvakum]], [[popovci (JKI-K)|popovci]], [[bezpopovci (JKI-K)|bezpopovci]], [[bělopopovci (JKI-K)|bělopopovci]]). |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
Verze z 24. 11. 2021, 10:08
schizma (řec. roztržka, rozkol) Formální a vědomé přerušení jednoty s círk. společenstvím. Na rozdíl od hereze se v zásadě nedotýká doktrinálních otázek, ale pouze organizačního začlenění v církvi. V římkat. církvi je spojováno s odepřením poslušnosti papeži. S. vznikalo už v raném křesťanství jako důsledek rozdílného přijímání apoštolského kérygmatu či odmítání konstantinovské státní církve donatisty (donatismus). Určitou předehrou k velkému (východnímu) s. 1054, při němž se katolicismus definitivně rozštěpil na záp. římkat. církev a vých. pravoslavnou církev, bylo např. Akakiovo s. 484-519 či Fotiovo s. v 9. stol. V římkat. církvi k nejzávažnějším s. patřilo papežské schizma (západní) 1378-1417, vrcholící konfrontací tří papežů (Řím, Avignon, Pisa) na kostnickém koncilu (1414-1417), či utrechtské s. 1724 (utrechtská církev), vedoucí posléze k osamostatnění starokatolické církve a vzniku Utrechtské (Starokatolické) unie. Z hlediska pravosl. církve lze označit za s. její vztah k starým východním církvím ovlivněným monofyzitismem, nestorianismem či monotheletismem, i náb. hnutí v Rusku, které vedlo v 17. století k oddělení staroobřadníků (rozkolníků) od ruské pravosl. církve (Nikon, Avvakum, popovci, bezpopovci, bělopopovci).