bidʻa (Islam)

bidʻa – nežádoucí a zavrženíhodná novinka, významný koncept islámského práva (fiqh, viz šaríʻa). Vzájemné obviňování se z prosazování zavrženíhodných novinek patřilo k výzbroji mnoha středověkých islámských učenců (ʻulamáʼ). Bidʻa obecně znamená fenomén (často i myšlenkový postup), který nemá oporu v základech islámu, a proto je vnímána jako něco cizorodého, neislámského, a tudíž odsouzeníhodného. Pod vlivem měnících se okolností začali muslimští právníci postupně rozlišovat mezi „dobrou novotou“ (bidʻa hasana) a „zlou novotou“ (bidʻa sajjiʼa). Některé novinky, které neměly precedens v časech Proroka, se všeobecně doporučovaly (např. školy, nemocnice atd.), jiné byly naopak kritizovány (např. výzdoba mešit, iluminace Koránu či krášlení hrobů). Konzervativní muslimové rozšiřují zákaz novot i na jiné než náboženské záležitosti (např. tabák či káva). Imám Ahmad ibn Hanbal tvrdil, že každá novota je již od principu zlá. Opíral se přitom o známý Prorokův výrok (hadíth), že „každé novotářství představuje zbloudilost“. V době islámského obrození (nahda) byla jako „nežádoucí novinky“ odsuzována výrazná část projevů tzv. lidové religiozity (čili „žitého“ islámu), jako byly např. kult světců, návštěvování hrobů (zijárát), a dokonce i součásti duchovního odkazu islámské mystiky (súfismus, tasawwuf).

Dále k tématu

• Beránek, Ondřej. Ignác Goldziher - vězeň z Budapešti: Život a dílo zakladatele islamologie. Brno: CDK, 2010;
• Kropáček, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2006;
• Ťupek, Pavel. Salafitský islám. Praha: Academia, 2015.

Bronislav Ostřanský