bidʻa (Islam): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">bidʻa</span> – nežádoucí a zavrženíhodná novinka, významný koncept islámského práva (''fiqh'', viz ''[[šaríʻa (Islam)|šaríʻa]]''). Vzájemné obviňování se z prosazování zavrženíhodných novinek patřilo k výzbroji mnoha středověkých islámských učenců (''[[ʻulamáʼ (Islam)|ʻulamáʼ]]''). ''Bidʻa'' obecně znamená fenomén (často i myšlenkový postup), který nemá oporu v základech islámu, a proto je vnímána jako něco cizorodého, neislámského, a tudíž odsouzeníhodného. Pod vlivem měnících se okolností začali muslimští právníci postupně rozlišovat mezi „dobrou novotou“ (''bidʻa hasana'') a „zlou novotou“ (''bidʻa sajjiʼa''). Některé novinky, které neměly precedens v časech [[prorokové a profécie (Islam)|Proroka]], se všeobecně doporučovaly (např. školy, nemocnice atd.), jiné byly naopak kritizovány (např. výzdoba [[mešita (Islam)|mešit]], iluminace [[Korán (Islam)|Koránu]] či krášlení [[hroby (Islam)|hrobů]]). Konzervativní muslimové rozšiřují zákaz novot i na jiné než náboženské záležitosti (např. tabák či káva). [[ |
+ | <span id="entry">bidʻa</span> – nežádoucí a zavrženíhodná novinka, významný koncept islámského práva (''fiqh'', viz ''[[šaríʻa (Islam)|šaríʻa]]''). Vzájemné obviňování se z prosazování zavrženíhodných novinek patřilo k výzbroji mnoha středověkých islámských učenců (''[[ʻulamáʼ (Islam)|ʻulamáʼ]]''). ''Bidʻa'' obecně znamená fenomén (často i myšlenkový postup), který nemá oporu v základech islámu, a proto je vnímána jako něco cizorodého, neislámského, a tudíž odsouzeníhodného. Pod vlivem měnících se okolností začali muslimští právníci postupně rozlišovat mezi „dobrou novotou“ (''bidʻa hasana'') a „zlou novotou“ (''bidʻa sajjiʼa''). Některé novinky, které neměly precedens v časech [[prorokové a profécie (Islam)|Proroka]], se všeobecně doporučovaly (např. školy, nemocnice atd.), jiné byly naopak kritizovány (např. výzdoba [[mešita (Islam)|mešit]], iluminace [[Korán (Islam)|Koránu]] či krášlení [[hroby (Islam)|hrobů]]). Konzervativní muslimové rozšiřují zákaz novot i na jiné než náboženské záležitosti (např. tabák či káva). [[imám (Islam)|Imám]] Ahmad ibn Hanbal tvrdil, že každá novota je již od principu zlá. Opíral se přitom o známý Prorokův výrok (''[[hadíth (Islam)|hadíth]]''), že „každé novotářství představuje zbloudilost“. V době islámského obrození (''nahda'') byla jako „nežádoucí novinky“ odsuzována výrazná část projevů tzv. lidové religiozity (čili „žitého“ islámu), jako byly např. kult [[světci (Islam)|světců]], [[navštěvování hrobů (Islam)|návštěvování hrobů]] (''zijárát''), a dokonce i součásti duchovního odkazu islámské mystiky ([[súfismus (Islam)|súfismus]], ''tasawwuf''). |
<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3> |
<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3> |
||
Verze z 10. 11. 2024, 18:57
bidʻa – nežádoucí a zavrženíhodná novinka, významný koncept islámského práva (fiqh, viz šaríʻa). Vzájemné obviňování se z prosazování zavrženíhodných novinek patřilo k výzbroji mnoha středověkých islámských učenců (ʻulamáʼ). Bidʻa obecně znamená fenomén (často i myšlenkový postup), který nemá oporu v základech islámu, a proto je vnímána jako něco cizorodého, neislámského, a tudíž odsouzeníhodného. Pod vlivem měnících se okolností začali muslimští právníci postupně rozlišovat mezi „dobrou novotou“ (bidʻa hasana) a „zlou novotou“ (bidʻa sajjiʼa). Některé novinky, které neměly precedens v časech Proroka, se všeobecně doporučovaly (např. školy, nemocnice atd.), jiné byly naopak kritizovány (např. výzdoba mešit, iluminace Koránu či krášlení hrobů). Konzervativní muslimové rozšiřují zákaz novot i na jiné než náboženské záležitosti (např. tabák či káva). Imám Ahmad ibn Hanbal tvrdil, že každá novota je již od principu zlá. Opíral se přitom o známý Prorokův výrok (hadíth), že „každé novotářství představuje zbloudilost“. V době islámského obrození (nahda) byla jako „nežádoucí novinky“ odsuzována výrazná část projevů tzv. lidové religiozity (čili „žitého“ islámu), jako byly např. kult světců, návštěvování hrobů (zijárát), a dokonce i součásti duchovního odkazu islámské mystiky (súfismus, tasawwuf).
Dále k tématu
- Beránek, Ondřej. Ignác Goldziher - vězeň z Budapešti: Život a dílo zakladatele islamologie. Brno: CDK, 2010;
- Kropáček, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2006;
- Ťupek, Pavel. Salafitský islám. Praha: Academia, 2015.