Brahma (Hind): Porovnání verzí

Verze z 29. 10. 2021, 21:00

brahma – transcendentní božský zdroj a současně nejvnitřnější podstata vší skutečnosti, totožná s vnitřní podstatou jedince, zvanou átman. Tato totožnost má být zažita v přímé osobní zkušenosti jako důsledek duchovní praxe. Toto pojetí brahma vyplývá z učení upanišad a je podkladem části indického filozofického a náboženského myšlení i mimo školy védántového směru; je např. v pozadí mnoha epizod v epické a puránové literatuře. V raném védském období, jak se zdá, pojem brahma označoval tajemnou moc zvuku či slova (mantra), rituálních a kouzelných formulí a modliteb. Toto pojetí se postupně prohloubilo, zjevně pod vlivem Atharvavédu, kde brahma znamenalo nejvyšší skutečnost. Je ovšem možné, že tento význam v něm byl implicitní již od raného období i ve Rgvédu. V Šankarově advaitové filozofii je brahma prohlášeno za jedinou pravou skutečnost, přičemž zakoušená mnohost manifestovaného světa, včetně individuálních bytostí, je pokládána za výplod iluze (májá), zrozené z nevědomosti (avidjá) a tedy za neskutečnou.

Literatura:
Charpentier, Jarl (1932), Brahman: Eine sprachwissenschaftlich-exegetisch-religionsgeschichtliche Untersuchung, Uppsala.
Gonda, Jan (1950), Notes on Brahman, Utrecht.

Karel Werner

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+<span id="entry">''brahma''</span> – transcendentní božský zdroj a současně nejvnitřnější podstata vší skutečnosti, totožná s vnitřní podstatou jedince, zvanou ''átman''. Tato totožnost má být zažita v přímé osobní zkušenosti jako důsledek duchovní praxe. Toto pojetí ''brahma'' vyplývá z učení upanišad a je podkladem části indického filozofického a náboženského myšlení i mimo školy védántového směru; je např. v pozadí mnoha epizod v epické a puránové literatuře. V raném védském období, jak se zdá, pojem ''brahma'' označoval tajemnou moc zvuku či slova (''mantra''), rituálních a kouzelných formulí a modliteb. Toto pojetí se postupně prohloubilo, zjevně pod vlivem ''Atharvavédu'', kde ''brahma'' znamenalo nejvyšší skutečnost. Je ovšem možné, že tento význam v něm byl implicitní již od raného období i ve ''Rgvédu''. V Šankarově advaitové filozofii je ''brahma'' prohlášeno za jedinou pravou skutečnost, přičemž zakoušená mnohost manifestovaného světa, včetně individuálních bytostí, je pokládána za výplod iluze (''májá''), zrozené z nevědomosti (''avidjá'') a tedy za neskutečnou.
-<span id="entry">Brahma</span> [brahmā] – hlavní či nejvyšší Bůh na sklonku období bráhmanismu, které není dostatečně dokumentováno, pokud jde o stav panteonu. Brahma jako čelný Bůh je v něm doložen současnými buddhistickými prameny. Sporadicky se vyskytuje již ve védech (např. ve ''Rgvédu'' 8.16.7), kde je také poprvé nazván pánem ''brahma'' (Brahmanaspati, ''Rgvéd'' 2.1.3; později zkráceno na Brhaspati, ''Rgvéd'' 10.141.3). Z hlediska některých upanišad se bůh Brahma jeví jako souměrný s božským zdrojem reality (zvaným ''brahma'') a jako takový je zván „svébytný“ (Brahma svajambhú, tj. „Brahma, který má existenci sám ze sebe“, viz ''Brhadáranjakópanišad'' 2.6.3). To je snad jistá koncese raných upanišad pojetí božstva jako absolutní osobnosti, jak je v náboženství obvykle tradováno, a představuje počátek pozdějších formulací některých filozofických škol, které v pojmu božstva slučují charakteristiky absolutna a osobního boha jako koexistující. Bůh Brahma se, snad pro své spojení s filozofickým pojmem ''brahma'', nikdy netěšil velké popularitě mezi masami a po zrodu hinduismu ustoupil do pozadí jako bůh stvořitel (ve smyslu demiurga) – tj. jako první, ale nejméně vlivný člen božské trojice (''[[trimúrti (Hind)|trimúrti]]''). Významem jej daleko převýšil jak Višnu, s titulem zachovatel, který je vládcem vesmíru během doby jeho trvání, tak Šiva ničitel, který jej svým tancem rozkotá na konci světového období (ale který je také pánem jógy a tedy přemožitelem smrti). Ježto je Brahmova úloha jako demiurga omezena na počátek vesmírného cyklu, je Brahma v mytologii často popisován, jak je ponořen v kosmickém spánku (nebo hluboké meditaci) a musí být pracně probuzen, je-li ho někde zapotřebí (např. jako kněze při svatebním obřadu mezi bohy, jak bývá často zobrazen v sochařské výzdobě jihoindických chrámů). Ikonograficky je zobrazován se čtyřmi hlavami, vousatý a obvykle se dvěma, někdy se čtyřmi páry paží. Jeho manželkou je Sarasvatí, podle jedné mytologické verze původně jeho dcera. Jeho dopravním prostředkem či „jízdním zvířetem“ (''[[váhana (Hind)|váhana]]'') je husa či labuť (''hamsa''). Dnes snad jsou v Indii pouze dvě místa, kde lze nalézt Brahmův chrám, který je dosud nebo byl donedávna v užívání: Khédbrahmá (v Gudžarátu) a Puškara (u Adžméru v Rádžasthánu); v Bithúru pak je Brahmův ''ghát''.
 <span class="section_title">Literatura:</span><br />
+Charpentier, Jarl (1932), ''Brahman: Eine sprachwissenschaftlich-exegetisch-religionsgeschichtliche Untersuchung'', Uppsala.<br />
-Bailey, Greg (1983), ''The Mythology of Brahmā'', Delhi: Oxford University Press.<br />
-Basu, S. P. (1986), ''The Concept of Brahma: Its Origin and Development'', Delhi: Sundeep Prakashan.<br />
+Gonda, Jan (1950), ''Notes on Brahman'', Utrecht.<br />
 ''[[:Kategorie:Aut: Werner Karel|Karel Werner]]''<br />