Alláh (JKI-I)

Alláh (z arab. al-iláh – Bůh) Stvořitel (al-Chálik), Pán (ar-Rabb) všehomíra, Jediný (al-Wáhid), který nemá sobě rovného; zjevuje se v koránu, který je jeho slovem (slovo boží), zvěstovaným Muhammadovi jako prorokovi pro celé lidstvo. A. je záhadný a absolutně transcendentní (nemá přímý kontakt se stvořeným světem, ačkoliv mnozí představitelé mystiky tvrdí, že se lze mystickou láskou s A. spojit a že tento svazek se naplňuje ve stavu vytržení, v extázi (faná, zikr); prostřednictvím Proroka a v písemně fixované, zhmotnělé formě koránu však A. promlouvá k věřícím. Koránská zvěst potvrzuje A. jedinost a jedinečnost jako stvořitele a soudce. Akt stvoření se odehrává podle A. vůle a na jeho rozkaz („buď!“ – arab. kun). Je absolutním vládcem, který bude v den posledního soudu určovat odměnu a tresty za vykonané skutky. Jeho nejčastější pojmenování jsou všemocný, slitovný a milosrdný. Současně je „první a poslední“, „zjevný i skrytý“, věčný. Korán uvádí 99 jeho krásných jmen. Někteří teologové, zejm. mu‘tazily, dokazují existenci A. pomocí rozumu (džabríja, kadaríja); podle aš‘aríje je dokladem boží existence především zjevený zákon (šarí‘a). Na existenci A. jako věčného a jedinečného tvůrce světa se usuzuje též z pomíjivosti a rozrůzněnosti přírody. V otázce božích atributů mu‘tazila odmítala nepřípustné rozšiřování podstaty A., aš‘aríja naopak boží atributy bezvýhradně přijala. Neshoda zásadní povahy se týká předurčenosti lidských osudů (predestinace (JKI-K)). Zatímco mu‘tazila tvrdila, že A. stvořil člověka jako svobodně jednající bytost, aš‘aríja trvala na téměř absolutní determinaci lidského jednání.

Viz též: Bůh (JKI-J), Bůh (JKI-K)

Zdeněk Müller