Hanuš Jan: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Hudební skladatel, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Vnuk hudebního nakladatele Františka Augustina Urbánka (1842–1919). Studoval na obchodní akademii v Praze (1930–34) a soukromě skladbu u Otakara Jeremiáše (1892–1962). Současně absolvoval dirigentské studium na pražské konzervatoři u Pavla Dědečka (1940). Po maturitě pracoval v Urbánkově nakladatelství, které vedl od roku 1939 až do jeho znárodnění v roce 1949. Poté působil jako šéfredaktor hudebního odboru ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (1953–56) a spoluzaložil hudební nakladatelství Panton. Významně se podílel na kritických vydáních děl Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha a Leoše Janáčka. Jeho skladatelské dílo čítá více než 120 opusů a zahrnuje široké spektrum žánrů: opery, balety, symfonie, koncerty, komorní hudbu, duchovní skladby, písně i filmovou hudbu. Ve čtyřicátých letech vyjádřil odpor vůči nacistické okupaci v dílech jako opera ''Plameny'' (1944). V šedesátých letech experimentoval s novými kompozičními technikami, například v opeře ''Pochodeň Prométheova'' (1961), která kombinuje klasickou hudbu s elektronikou. Po roce 1989 vrátil všechna ocenění udělená komunistickým režimem. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy a obdržel také cenu Bedřicha Smetany. |
Hudební skladatel, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Vnuk hudebního nakladatele Františka Augustina Urbánka (1842–1919). Studoval na obchodní akademii v Praze (1930–34) a soukromě skladbu u Otakara Jeremiáše (1892–1962). Současně absolvoval dirigentské studium na pražské konzervatoři u Pavla Dědečka (1940). Po maturitě pracoval v Urbánkově nakladatelství, které vedl od roku 1939 až do jeho znárodnění v roce 1949. Poté působil jako šéfredaktor hudebního odboru ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (1953–56) a spoluzaložil hudební nakladatelství Panton. Významně se podílel na kritických vydáních děl Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha a Leoše Janáčka. Jeho skladatelské dílo čítá více než 120 opusů a zahrnuje široké spektrum žánrů: opery, balety, symfonie, koncerty, komorní hudbu, duchovní skladby, písně i filmovou hudbu. Ve čtyřicátých letech vyjádřil odpor vůči nacistické okupaci v dílech jako opera ''Plameny'' (1944). V šedesátých letech experimentoval s novými kompozičními technikami, například v opeře ''Pochodeň Prométheova'' (1961), která kombinuje klasickou hudbu s elektronikou. Po roce 1989 vrátil všechna ocenění udělená komunistickým režimem. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy a obdržel také cenu Bedřicha Smetany. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 20:51
Hanuš Jan
v Praze
v Praze
Hudební skladatel, člen římskokatolické církve. Vnuk hudebního nakladatele Františka Augustina Urbánka (1842–1919). Studoval na obchodní akademii v Praze (1930–34) a soukromě skladbu u Otakara Jeremiáše (1892–1962). Současně absolvoval dirigentské studium na pražské konzervatoři u Pavla Dědečka (1940). Po maturitě pracoval v Urbánkově nakladatelství, které vedl od roku 1939 až do jeho znárodnění v roce 1949. Poté působil jako šéfredaktor hudebního odboru ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (1953–56) a spoluzaložil hudební nakladatelství Panton. Významně se podílel na kritických vydáních děl Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha a Leoše Janáčka. Jeho skladatelské dílo čítá více než 120 opusů a zahrnuje široké spektrum žánrů: opery, balety, symfonie, koncerty, komorní hudbu, duchovní skladby, písně i filmovou hudbu. Ve čtyřicátých letech vyjádřil odpor vůči nacistické okupaci v dílech jako opera Plameny (1944). V šedesátých letech experimentoval s novými kompozičními technikami, například v opeře Pochodeň Prométheova (1961), která kombinuje klasickou hudbu s elektronikou. Po roce 1989 vrátil všechna ocenění udělená komunistickým režimem. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy a obdržel také cenu Bedřicha Smetany.