Hůlka Josef Antonín: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] biskup. Studoval na gymnáziu v Klatovech a poté na univerzitě v Praze. Teologická studia dokončil v biskupském semináři v Českých Budějovicích, kde v roce 1875 vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Blatné, Soběslavi a Chvalšinách. V letech 1880–89 byl administrátorem poutního chrámu Panny Marie Sněžné u Svatého Kamene. Od roku 1890 působil jako spirituál v biskupském semináři, později byl jmenován konzistorním kancléřem (1893), přísedícím církevního soudu (1894), čestným (1898) a sídelním kanovníkem (1900), kapitulním vikářem (1907) a generálním vikářem (1904). Během svého působení věnoval zvláštní péči opuštěné a zanedbané mládeži. V roce 1917 reorganizoval Serafínské dílo lásky na síť diecézních sirotčinců, které vznikly v několika městech jižních Čech. Nechal postavit kostel sv. Jana Nepomuckého na Lineckém předměstí v Českých Budějovicích, celý svůj majetek odkázal kostelu sv. Jana Nepomuckého ve Velenovech. Vydal ''Dogmatické pojednání o problematice odpustků'' (1891) a příručku ''Církevní řády, bratrstva a spolky v diecési česko-budějovické'' (1893). |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] biskup. Studoval na gymnáziu v Klatovech a poté na univerzitě v Praze. Teologická studia dokončil v biskupském semináři v Českých Budějovicích, kde v roce 1875 vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Blatné, Soběslavi a Chvalšinách. V letech 1880–89 byl administrátorem poutního chrámu Panny Marie Sněžné u Svatého Kamene. Od roku 1890 působil jako spirituál v biskupském semináři, později byl jmenován konzistorním kancléřem (1893), přísedícím církevního soudu (1894), čestným (1898) a sídelním kanovníkem (1900), kapitulním vikářem (1907) a generálním vikářem (1904). Během svého působení věnoval zvláštní péči opuštěné a zanedbané mládeži. V roce 1917 reorganizoval Serafínské dílo lásky na síť diecézních sirotčinců, které vznikly v několika městech jižních Čech. Nechal postavit kostel sv. Jana Nepomuckého na Lineckém předměstí v Českých Budějovicích, celý svůj majetek odkázal kostelu sv. Jana Nepomuckého ve Velenovech. Vydal ''Dogmatické pojednání o problematice odpustků'' (1891) a příručku ''Církevní řády, bratrstva a spolky v diecési česko-budějovické'' (1893). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:51
Hůlka Josef Antonín
ve Velenovech (okr. Klatovy)
v Českých Budějovicích
Římskokatolický biskup. Studoval na gymnáziu v Klatovech a poté na univerzitě v Praze. Teologická studia dokončil v biskupském semináři v Českých Budějovicích, kde v roce 1875 vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Blatné, Soběslavi a Chvalšinách. V letech 1880–89 byl administrátorem poutního chrámu Panny Marie Sněžné u Svatého Kamene. Od roku 1890 působil jako spirituál v biskupském semináři, později byl jmenován konzistorním kancléřem (1893), přísedícím církevního soudu (1894), čestným (1898) a sídelním kanovníkem (1900), kapitulním vikářem (1907) a generálním vikářem (1904). Během svého působení věnoval zvláštní péči opuštěné a zanedbané mládeži. V roce 1917 reorganizoval Serafínské dílo lásky na síť diecézních sirotčinců, které vznikly v několika městech jižních Čech. Nechal postavit kostel sv. Jana Nepomuckého na Lineckém předměstí v Českých Budějovicích, celý svůj majetek odkázal kostelu sv. Jana Nepomuckého ve Velenovech. Vydal Dogmatické pojednání o problematice odpustků (1891) a příručku Církevní řády, bratrstva a spolky v diecési česko-budějovické (1893).