Jandourek Jan: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Publicista a spisovatel, kněz [[Starokatolická církev|Starokatolické církve]]. Narozen v rodině učitele. Maturoval na střední průmyslové škole elektrotechnické v Dobrušce (1984), pak studoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích (absolv. 1989). Po vysvěcení působil jako římskokatolický kaplan v Pardubicích (1989–91), pak byl v jezuitském noviciátě (1991–92) a opět působil jako kaplan v Praze (1992–95). V roce 1995 se s církví rozešel, po laicizaci se stal knězem Starokatolické církve, nikdy však trvale nespravoval žádnou její farnost. Zároveň v letech 1993–96 vystudoval sociologii na Fakultě sociálních věd UK (Mgr. 1996, PhD. 2001). V letech 1995–96 byl redaktorem ''Českého týdeníku'', v letech 2000–05 odborným asistentem Centra komparistiky Filosofické fakulty UK (věnoval se především moderní literatuře) a 2000–02 katedry religionistiky Univerzity Pardubice. V letech 2001–10 byl redaktorem deníku ''Mladá fronta Dnes'', pak vystřídal několik krátkodobých redaktorských míst v dalších médiích, v současnoti působí jako editor internetového deníku ''Forum24''. V roce 2006 založil nakladatelství Tartaros. Za románovou prvotinu ''V jámě lvové'' (1997), zpracovávající příběh biblického proroka Daniela, obdržel Cenu Jiřího Ortena, rovněž v dalších literárních dílech Jandourek analyzuje postavení osamělého intelektuála hledajícího hodnoty a smysl života (''Škvár'', 1999; ''Když do pekla, tak na pořádné kobyle'', 2000; ''Mord'', 2000; ''Bomba pod postelí'', 2001; ''Vražda je krásná'', 2004; ''Poslední film Zuzany Bergové'', 2016). Vedle toho se již od počátku devadesátých let věnuje nábožensky orientované publicistice a esejistice (''O víře trochu jinak'', 1991; ''Pohanokřesťanské meditace'', 1995; ''Svatí a kacíři světových náboženství'', 1998; ''Když papež odchází...'', 2005; ''Něco je nad námi – a my jsme pořád dole'', 2021; dále zejm. v revui ''Souvislosti'', kde je i členem redakční rady), sem patří také několik knižních rozhovorů s náboženskými osobnostmi (''Ptal jsem se cest'', 1997, T. Halík; ''Cesta za pravdou'', 1997, V. Malý, 1997; ''Naděje není v kouzlech'', 1999, [[Matějček Zdeněk|Z. Matějček]], spoluautorky M. Elblová a H. Chvátalová; ''Srdcem proti ostnatému drátu'', 2013, D. Herman). Spíše popularizační charakter mají Jandourkovy práce z oblasti sociologie (''Sociologický slovník'', 2001; ''Úvod do sociologie'', 2003; ''Průvodce sociologií'', 2008; ''Vzestup a pád moderního ateismu'', 2010; ''Sociologie zločinu'', 2011; ''Slovník sociologických pojmů'', 2012; ''Průvodce šílené socioložky po vlastním osudu'', 2014). |
Publicista a spisovatel, kněz [[Starokatolická církev|Starokatolické církve]]. Narozen v rodině učitele. Maturoval na střední průmyslové škole elektrotechnické v Dobrušce (1984), pak studoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích (absolv. 1989). Po vysvěcení působil jako římskokatolický kaplan v Pardubicích (1989–91), pak byl v jezuitském noviciátě (1991–92) a opět působil jako kaplan v Praze (1992–95). V roce 1995 se s církví rozešel, po laicizaci se stal knězem Starokatolické církve, nikdy však trvale nespravoval žádnou její farnost. Zároveň v letech 1993–96 vystudoval sociologii na Fakultě sociálních věd UK (Mgr. 1996, PhD. 2001). V letech 1995–96 byl redaktorem ''Českého týdeníku'', v letech 2000–05 odborným asistentem Centra komparistiky Filosofické fakulty UK (věnoval se především moderní literatuře) a 2000–02 katedry religionistiky Univerzity Pardubice. V letech 2001–10 byl redaktorem deníku ''Mladá fronta Dnes'', pak vystřídal několik krátkodobých redaktorských míst v dalších médiích, v současnoti působí jako editor internetového deníku ''Forum24''. V roce 2006 založil nakladatelství Tartaros. Za románovou prvotinu ''V jámě lvové'' (1997), zpracovávající příběh biblického proroka Daniela, obdržel Cenu Jiřího Ortena, rovněž v dalších literárních dílech Jandourek analyzuje postavení osamělého intelektuála hledajícího hodnoty a smysl života (''Škvár'', 1999; ''Když do pekla, tak na pořádné kobyle'', 2000; ''Mord'', 2000; ''Bomba pod postelí'', 2001; ''Vražda je krásná'', 2004; ''Poslední film Zuzany Bergové'', 2016). Vedle toho se již od počátku devadesátých let věnuje nábožensky orientované publicistice a esejistice (''O víře trochu jinak'', 1991; ''Pohanokřesťanské meditace'', 1995; ''Svatí a kacíři světových náboženství'', 1998; ''Když papež odchází...'', 2005; ''Něco je nad námi – a my jsme pořád dole'', 2021; dále zejm. v revui ''Souvislosti'', kde je i členem redakční rady), sem patří také několik knižních rozhovorů s náboženskými osobnostmi (''Ptal jsem se cest'', 1997, T. Halík; ''Cesta za pravdou'', 1997, V. Malý, 1997; ''Naděje není v kouzlech'', 1999, [[Matějček Zdeněk|Z. Matějček]], spoluautorky M. Elblová a H. Chvátalová; ''Srdcem proti ostnatému drátu'', 2013, D. Herman). Spíše popularizační charakter mají Jandourkovy práce z oblasti sociologie (''Sociologický slovník'', 2001; ''Úvod do sociologie'', 2003; ''Průvodce sociologií'', 2008; ''Vzestup a pád moderního ateismu'', 2010; ''Sociologie zločinu'', 2011; ''Slovník sociologických pojmů'', 2012; ''Průvodce šílené socioložky po vlastním osudu'', 2014). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:51
Jandourek Jan
v Novém Městě nad Metují (okr. Náchod)
Publicista a spisovatel, kněz Starokatolické církve. Narozen v rodině učitele. Maturoval na střední průmyslové škole elektrotechnické v Dobrušce (1984), pak studoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích (absolv. 1989). Po vysvěcení působil jako římskokatolický kaplan v Pardubicích (1989–91), pak byl v jezuitském noviciátě (1991–92) a opět působil jako kaplan v Praze (1992–95). V roce 1995 se s církví rozešel, po laicizaci se stal knězem Starokatolické církve, nikdy však trvale nespravoval žádnou její farnost. Zároveň v letech 1993–96 vystudoval sociologii na Fakultě sociálních věd UK (Mgr. 1996, PhD. 2001). V letech 1995–96 byl redaktorem Českého týdeníku, v letech 2000–05 odborným asistentem Centra komparistiky Filosofické fakulty UK (věnoval se především moderní literatuře) a 2000–02 katedry religionistiky Univerzity Pardubice. V letech 2001–10 byl redaktorem deníku Mladá fronta Dnes, pak vystřídal několik krátkodobých redaktorských míst v dalších médiích, v současnoti působí jako editor internetového deníku Forum24. V roce 2006 založil nakladatelství Tartaros. Za románovou prvotinu V jámě lvové (1997), zpracovávající příběh biblického proroka Daniela, obdržel Cenu Jiřího Ortena, rovněž v dalších literárních dílech Jandourek analyzuje postavení osamělého intelektuála hledajícího hodnoty a smysl života (Škvár, 1999; Když do pekla, tak na pořádné kobyle, 2000; Mord, 2000; Bomba pod postelí, 2001; Vražda je krásná, 2004; Poslední film Zuzany Bergové, 2016). Vedle toho se již od počátku devadesátých let věnuje nábožensky orientované publicistice a esejistice (O víře trochu jinak, 1991; Pohanokřesťanské meditace, 1995; Svatí a kacíři světových náboženství, 1998; Když papež odchází..., 2005; Něco je nad námi – a my jsme pořád dole, 2021; dále zejm. v revui Souvislosti, kde je i členem redakční rady), sem patří také několik knižních rozhovorů s náboženskými osobnostmi (Ptal jsem se cest, 1997, T. Halík; Cesta za pravdou, 1997, V. Malý, 1997; Naděje není v kouzlech, 1999, Z. Matějček, spoluautorky M. Elblová a H. Chvátalová; Srdcem proti ostnatému drátu, 2013, D. Herman). Spíše popularizační charakter mají Jandourkovy práce z oblasti sociologie (Sociologický slovník, 2001; Úvod do sociologie, 2003; Průvodce sociologií, 2008; Vzestup a pád moderního ateismu, 2010; Sociologie zločinu, 2011; Slovník sociologických pojmů, 2012; Průvodce šílené socioložky po vlastním osudu, 2014).