Kalista Zdeněk: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Historik, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi (1919) studoval historii, dějiny výtvarného umění a klasickou archeologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1924). V letech 1924–39 a 1945–48 působil na Univerzitě Karlově, od roku 1932 jako docent. Jmenování profesorem bylo připravováno od roku 1938, ale kvůli uzavření českých vysokých škol k němu nedošlo. V letech 1921–23 byl místopředsedou Literární skupiny, od roku 1928 členem výboru Kruhu českých spisovatelů. Publikoval v řadě českých i zahraničních literárních a historických periodik, svá díla zpočátku podepisoval též jako Z. V. Kalista. Po únoru 1948 musel pro své pravicové názory a katolické smýšlení z univerzity odejít. V roce 1951 byl zatčen a v roce 1952 v procesu s tzv. Zelenou internacionálou odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 let. V roce 1960 byl propuštěn a odešel do penze. V roce 1966 byl rehabilitován. V letech 1968–69 přednášel jako mimořádný profesor na Univerzitě Karlově. Kalista se zasloužil o znovuobnovený zájem o české baroko. Mezi jeho významná díla patří ''Z legend českého baroka'' (1934), ''České baroko'' (1941), ''Tvář baroka'' (1982), ''Cesty historikova myšlení'' (1947), ''Blahoslavená Zdislava z Lemberka'' (1969), ''Čechové, kteří tvořili dějiny světa'' (1939), ''Korespondence Zuzany Černínové'' (1941), ''Cesty ve znamení kříže'' (1947), ''Století andělů a ďáblů'' (1994), ''Stručné dějiny československé'' (1992), ''Vzpomínání na Jana Zahradníčka'' (1988), ''Setkání se snem aneb Finlandia'', ''Přátelství a osud'' (1978), ''Po proudu života'' (1961), ''Josef Pekař'' (1941), ''Ctihodná Marie Elekta Ježíšova'' (1975), ''Tváře ve stínu'' (1969), ''Po proudu života'', ''Veliká noc'' (1987) a ''Valdštejn: Historie odcizení a snu'' (2002). |
Historik, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi (1919) studoval historii, dějiny výtvarného umění a klasickou archeologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1924). V letech 1924–39 a 1945–48 působil na Univerzitě Karlově, od roku 1932 jako docent. Jmenování profesorem bylo připravováno od roku 1938, ale kvůli uzavření českých vysokých škol k němu nedošlo. V letech 1921–23 byl místopředsedou Literární skupiny, od roku 1928 členem výboru Kruhu českých spisovatelů. Publikoval v řadě českých i zahraničních literárních a historických periodik, svá díla zpočátku podepisoval též jako Z. V. Kalista. Po únoru 1948 musel pro své pravicové názory a katolické smýšlení z univerzity odejít. V roce 1951 byl zatčen a v roce 1952 v procesu s tzv. Zelenou internacionálou odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 let. V roce 1960 byl propuštěn a odešel do penze. V roce 1966 byl rehabilitován. V letech 1968–69 přednášel jako mimořádný profesor na Univerzitě Karlově. Kalista se zasloužil o znovuobnovený zájem o české baroko. Mezi jeho významná díla patří ''Z legend českého baroka'' (1934), ''České baroko'' (1941), ''Tvář baroka'' (1982), ''Cesty historikova myšlení'' (1947), ''Blahoslavená Zdislava z Lemberka'' (1969), ''Čechové, kteří tvořili dějiny světa'' (1939), ''Korespondence Zuzany Černínové'' (1941), ''Cesty ve znamení kříže'' (1947), ''Století andělů a ďáblů'' (1994), ''Stručné dějiny československé'' (1992), ''Vzpomínání na Jana Zahradníčka'' (1988), ''Setkání se snem aneb Finlandia'', ''Přátelství a osud'' (1978), ''Po proudu života'' (1961), ''Josef Pekař'' (1941), ''Ctihodná Marie Elekta Ježíšova'' (1975), ''Tváře ve stínu'' (1969), ''Po proudu života'', ''Veliká noc'' (1987) a ''Valdštejn: Historie odcizení a snu'' (2002). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:51
Kalista Zdeněk
v Benátkách nad Jizerou (okr. Mladá Boleslav)
v Praze
Historik, člen římskokatolické církve. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi (1919) studoval historii, dějiny výtvarného umění a klasickou archeologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1924). V letech 1924–39 a 1945–48 působil na Univerzitě Karlově, od roku 1932 jako docent. Jmenování profesorem bylo připravováno od roku 1938, ale kvůli uzavření českých vysokých škol k němu nedošlo. V letech 1921–23 byl místopředsedou Literární skupiny, od roku 1928 členem výboru Kruhu českých spisovatelů. Publikoval v řadě českých i zahraničních literárních a historických periodik, svá díla zpočátku podepisoval též jako Z. V. Kalista. Po únoru 1948 musel pro své pravicové názory a katolické smýšlení z univerzity odejít. V roce 1951 byl zatčen a v roce 1952 v procesu s tzv. Zelenou internacionálou odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 let. V roce 1960 byl propuštěn a odešel do penze. V roce 1966 byl rehabilitován. V letech 1968–69 přednášel jako mimořádný profesor na Univerzitě Karlově. Kalista se zasloužil o znovuobnovený zájem o české baroko. Mezi jeho významná díla patří Z legend českého baroka (1934), České baroko (1941), Tvář baroka (1982), Cesty historikova myšlení (1947), Blahoslavená Zdislava z Lemberka (1969), Čechové, kteří tvořili dějiny světa (1939), Korespondence Zuzany Černínové (1941), Cesty ve znamení kříže (1947), Století andělů a ďáblů (1994), Stručné dějiny československé (1992), Vzpomínání na Jana Zahradníčka (1988), Setkání se snem aneb Finlandia, Přátelství a osud (1978), Po proudu života (1961), Josef Pekař (1941), Ctihodná Marie Elekta Ježíšova (1975), Tváře ve stínu (1969), Po proudu života, Veliká noc (1987) a Valdštejn: Historie odcizení a snu (2002).