Mikolášek Bohdan: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Hudebník a folkový písničkář, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Syn faráře ČCE Adriana Mikoláška (1921–1992), manžel vikářky ČCE, resp. švýcarské reformované církve Jany Mikoláškové (* 1951). Vystudoval elektrotechnické inženýrství na ČVUT (Ing.), skladbu a dirigování na konzervatoři, studium zvukové techniky na FAMU nedokončil. Od šedesátých let se věnoval hudbě jednak jako člen doprovodných skupin, jednak jako samostatný písničkář (''Dům kde bydlí láska''; ''Namaluj, brácho, dům''; nejznámější píseň ''Ticho'' je reflexí nad smrtí [[Palach Jan|Jana Palacha]]). V letech 1969–70 byl angažován v divadle Semafor, 1972 se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti kvůli vystoupení na zakázaném koncertu na počest Jana Palacha. Přesto nadále příležitostně veřejně vystupoval (mj. v rámci programů Jazz Q Martina Kratochvíla), a to až do nuceného odchodu celé rodiny do emigrace v roce 1982. Mikoláškovi se usadili v Curychu (Švýcarsko), kde se jeho manželka stala farářkou, Mikolášek se soukromě věnoval hudebním aktivitám (natáčení elektronické hudby, hudební software). Pro exilové, resp. po roce 1989 i české publikum vydal folková alba ''Znovu'' (1988), ''Údolí'' (1994), ''Ulice'' (1997) a ''Písničky psané ve vlaku'' (2003), později i vzpomínkovou knihu ''Úklid v suterénu'' (2011). Do České republiky se trvale přestěhoval po penzionování manželky v roce 2014, příležitostně veřejně vystupuje, avšak jeho meditativní písně zůstávají na okraji populární hudby. |
Hudebník a folkový písničkář, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Syn faráře ČCE Adriana Mikoláška (1921–1992), manžel vikářky ČCE, resp. švýcarské reformované církve Jany Mikoláškové (* 1951). Vystudoval elektrotechnické inženýrství na ČVUT (Ing.), skladbu a dirigování na konzervatoři, studium zvukové techniky na FAMU nedokončil. Od šedesátých let se věnoval hudbě jednak jako člen doprovodných skupin, jednak jako samostatný písničkář (''Dům kde bydlí láska''; ''Namaluj, brácho, dům''; nejznámější píseň ''Ticho'' je reflexí nad smrtí [[Palach Jan|Jana Palacha]]). V letech 1969–70 byl angažován v divadle Semafor, 1972 se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti kvůli vystoupení na zakázaném koncertu na počest Jana Palacha. Přesto nadále příležitostně veřejně vystupoval (mj. v rámci programů Jazz Q Martina Kratochvíla), a to až do nuceného odchodu celé rodiny do emigrace v roce 1982. Mikoláškovi se usadili v Curychu (Švýcarsko), kde se jeho manželka stala farářkou, Mikolášek se soukromě věnoval hudebním aktivitám (natáčení elektronické hudby, hudební software). Pro exilové, resp. po roce 1989 i české publikum vydal folková alba ''Znovu'' (1988), ''Údolí'' (1994), ''Ulice'' (1997) a ''Písničky psané ve vlaku'' (2003), později i vzpomínkovou knihu ''Úklid v suterénu'' (2011). Do České republiky se trvale přestěhoval po penzionování manželky v roce 2014, příležitostně veřejně vystupuje, avšak jeho meditativní písně zůstávají na okraji populární hudby. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:52
Mikolášek Bohdan
v Praze
Hudebník a folkový písničkář, člen Českobratrské církve evangelické. Syn faráře ČCE Adriana Mikoláška (1921–1992), manžel vikářky ČCE, resp. švýcarské reformované církve Jany Mikoláškové (* 1951). Vystudoval elektrotechnické inženýrství na ČVUT (Ing.), skladbu a dirigování na konzervatoři, studium zvukové techniky na FAMU nedokončil. Od šedesátých let se věnoval hudbě jednak jako člen doprovodných skupin, jednak jako samostatný písničkář (Dům kde bydlí láska; Namaluj, brácho, dům; nejznámější píseň Ticho je reflexí nad smrtí Jana Palacha). V letech 1969–70 byl angažován v divadle Semafor, 1972 se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti kvůli vystoupení na zakázaném koncertu na počest Jana Palacha. Přesto nadále příležitostně veřejně vystupoval (mj. v rámci programů Jazz Q Martina Kratochvíla), a to až do nuceného odchodu celé rodiny do emigrace v roce 1982. Mikoláškovi se usadili v Curychu (Švýcarsko), kde se jeho manželka stala farářkou, Mikolášek se soukromě věnoval hudebním aktivitám (natáčení elektronické hudby, hudební software). Pro exilové, resp. po roce 1989 i české publikum vydal folková alba Znovu (1988), Údolí (1994), Ulice (1997) a Písničky psané ve vlaku (2003), později i vzpomínkovou knihu Úklid v suterénu (2011). Do České republiky se trvale přestěhoval po penzionování manželky v roce 2014, příležitostně veřejně vystupuje, avšak jeho meditativní písně zůstávají na okraji populární hudby.