Novotný Josef „Józa“: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Bratrská jednota baptistů|Baptistický]] kazatel a spisovatel. Syn jednoho z nejvýznamnějších organizátorů českého baptismu posledních desetiletí 19. a počátku 20. století, kazatele Jindřicha Novotného (1846–1912), jehož místo ve vinohradském sboru po jeho smrti také nastoupil (vypomáhal mu již od roku 1905, jako druhý kazatel byl ordinován v roce 1909). Studoval na baptistickém semináři v Hamburku a na vysokých školách v Nottinghamu (Spojené království), Vídni, Ženevě (Švýcarsko) i v Praze, studia však nedokončil. Jako duchovní nejen spravoval vlastní sbor (do roku 1920, v letech 1914–15 vybudoval nový sborový dům), ale výrazně se angažoval v organizaci celé tehdejší Bratrské jednoty Chelčického (1920–28 předseda Unie baptistů v ČSR, vyučoval na státem neuznaném církevním Teologickém semináři) a na mezinárodních kongresech baptistických církví. Literárně charakterizoval baptistickou zbožnost (''Kdo jsou baptisté'', 1912; ''Proč věřím v Boha, proč jsem křesťanem, proč jsem protestantem, proč jsem příslušníkem „Bratrské Jednoty Chelčického“'', 1925) a napsal řadu publicistických i beletristických děl propagujících křesťanskou každodennost, často určených dětem a dospívajícím (mj. ''Smrtí k životu'', 1921; ''Okna do duše'', 1922; ''Ozefova splněná služba'', 1927). V letech 1922–23 působil jako kazatel Československého baptistického sboru v New Yorku a přednášel na baptistickém semináři v East Orange (USA), do Spojených států trvale přesídlil v roce 1928, nadále působil jako kazatel (do roku 1945), teolog a publicista. V roce 1933 obdržel čestný doktorát Acadia University v Nova Scotia (Kanada). V letech 1948–52 organizoval humanitární pomoc Church World Service v západní Evropě, 1952–57 byl kazatelem kongregacionistického sboru v New Hartfordu (USA). |
[[Bratrská jednota baptistů|Baptistický]] kazatel a spisovatel. Syn jednoho z nejvýznamnějších organizátorů českého baptismu posledních desetiletí 19. a počátku 20. století, kazatele Jindřicha Novotného (1846–1912), jehož místo ve vinohradském sboru po jeho smrti také nastoupil (vypomáhal mu již od roku 1905, jako druhý kazatel byl ordinován v roce 1909). Studoval na baptistickém semináři v Hamburku a na vysokých školách v Nottinghamu (Spojené království), Vídni, Ženevě (Švýcarsko) i v Praze, studia však nedokončil. Jako duchovní nejen spravoval vlastní sbor (do roku 1920, v letech 1914–15 vybudoval nový sborový dům), ale výrazně se angažoval v organizaci celé tehdejší Bratrské jednoty Chelčického (1920–28 předseda Unie baptistů v ČSR, vyučoval na státem neuznaném církevním Teologickém semináři) a na mezinárodních kongresech baptistických církví. Literárně charakterizoval baptistickou zbožnost (''Kdo jsou baptisté'', 1912; ''Proč věřím v Boha, proč jsem křesťanem, proč jsem protestantem, proč jsem příslušníkem „Bratrské Jednoty Chelčického“'', 1925) a napsal řadu publicistických i beletristických děl propagujících křesťanskou každodennost, často určených dětem a dospívajícím (mj. ''Smrtí k životu'', 1921; ''Okna do duše'', 1922; ''Ozefova splněná služba'', 1927). V letech 1922–23 působil jako kazatel Československého baptistického sboru v New Yorku a přednášel na baptistickém semináři v East Orange (USA), do Spojených států trvale přesídlil v roce 1928, nadále působil jako kazatel (do roku 1945), teolog a publicista. V roce 1933 obdržel čestný doktorát Acadia University v Nova Scotia (Kanada). V letech 1948–52 organizoval humanitární pomoc Church World Service v západní Evropě, 1952–57 byl kazatelem kongregacionistického sboru v New Hartfordu (USA). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:52
Novotný Josef „Józa“
v Praze
(USA)
Baptistický kazatel a spisovatel. Syn jednoho z nejvýznamnějších organizátorů českého baptismu posledních desetiletí 19. a počátku 20. století, kazatele Jindřicha Novotného (1846–1912), jehož místo ve vinohradském sboru po jeho smrti také nastoupil (vypomáhal mu již od roku 1905, jako druhý kazatel byl ordinován v roce 1909). Studoval na baptistickém semináři v Hamburku a na vysokých školách v Nottinghamu (Spojené království), Vídni, Ženevě (Švýcarsko) i v Praze, studia však nedokončil. Jako duchovní nejen spravoval vlastní sbor (do roku 1920, v letech 1914–15 vybudoval nový sborový dům), ale výrazně se angažoval v organizaci celé tehdejší Bratrské jednoty Chelčického (1920–28 předseda Unie baptistů v ČSR, vyučoval na státem neuznaném církevním Teologickém semináři) a na mezinárodních kongresech baptistických církví. Literárně charakterizoval baptistickou zbožnost (Kdo jsou baptisté, 1912; Proč věřím v Boha, proč jsem křesťanem, proč jsem protestantem, proč jsem příslušníkem „Bratrské Jednoty Chelčického“, 1925) a napsal řadu publicistických i beletristických děl propagujících křesťanskou každodennost, často určených dětem a dospívajícím (mj. Smrtí k životu, 1921; Okna do duše, 1922; Ozefova splněná služba, 1927). V letech 1922–23 působil jako kazatel Československého baptistického sboru v New Yorku a přednášel na baptistickém semináři v East Orange (USA), do Spojených států trvale přesídlil v roce 1928, nadále působil jako kazatel (do roku 1945), teolog a publicista. V roce 1933 obdržel čestný doktorát Acadia University v Nova Scotia (Kanada). V letech 1948–52 organizoval humanitární pomoc Church World Service v západní Evropě, 1952–57 byl kazatelem kongregacionistického sboru v New Hartfordu (USA).