Ráb Václav Jaromír

Ráb Václav Jaromír

10. prosince 1877 v Běcharech (okr. Jičín)
2. července 1956 v Praze

Kněz a generální vikář Starokatolické církve. Původně římskokatolický duchovní, působil jako učitel náboženství. V roce 1907 vstoupil do Starokatolické církve a ještě téhož roku se stal jedním z vikářů českojazyčné pražské starokatolické obce, jímž zůstal v letech 1908–20. V roce 1920 spolu s většinou obce přestoupil do nově založené Církve československé (dnes Církev československá husitská), avšak v následujícím roce se vrátil do Starokatolické církve a byl znovu ustanoven pražským vikářem. V roce 1923 byla obec povýšena na farnost, Ráb ji vedl jako farář do roku 1932, kdy se pokusil o založení nezávislé Husitské církve (první takový pokus podnikl již na počátku dvacátých let). Do Starokatolické církve se vrátil v roce 1939 jako farář jedné ze dvou tehdejších pražských farností, v letech 1940–45 byl současně generálním vikářem (generální vikariát byl zřízen v Česko-Slovensku, resp. Protektorátu Čechy a Morava po odstoupení Sudet). Po druhé světové válce se zasloužil o zachování církve i po odsunu/vyhnání naprosté většiny jejích (německojazyčných) členů, po úmrtí biskupa Aloise Pascheka) se stal správcem biskupství, ale nemohl dosáhnout státního souhlasu s biskupským svěcením. V březnu 1950 na své funkce rezignoval.

Literatura:
Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ Theologická revue 79, 2008, 1–2, s. 101–215

Zdeněk R. Nešpor