Samková Klára (Alžběta): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Advokátka a veřejná aktivistka, členka [[Starokatolická církev|Starokatolické církve]]. Dcera historika umění Bohumila Samka (* 1932), do roku 2010 užívala i jména Klára (A.) Samková-Veselá po tehdejším manželovi. Po maturitě na gymnáziu v Brně v Lerchově ulici (1981) studovala Právnickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Brně, studium ukončila na Karlově univerzitě v Praze (JUDr. 1986). Po absolutoriu pracovala jako právnička na správním odboru Prahy 1 (1987–88) a na bytovém odboru pražského magistrátu (1988–89), krátce i jako soukromnice (1989–90) a komerční právnička (1990–93). Od roku 1994 má vlastní advokátní kancelář v Praze, v roce 2003 byla neúspěšně navržena na soudkyni Ústavního soudu. V letech 2006–07 přednášela základy práva na Vysoké škole báňské v Ostravě, v roce 2008 získala doktorát (PhD.) na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Současně je od počátku devadesátých let veřejně aktivní. V roce 1990 byla zvolena poslankyní Federálního shromáždění (za Romskou občanskou iniciativu na kandidátce Občanského fóra, jejím manželem byl romský aktivista Ivan Veselý), v roce 1991 přešla do klubu ODS (členkou parlamentu zůstala do roku 1992). V letech 2010–14 se angažovala ve straně TOP 09, potom v politických uskupeních Tomia Okamury. V tomto období veřejně vystupovala zejména proti imigrantům a islámu. Je autorkou několika knih, které esejistickou formou přibližují právní problematiku, otázky romské integrace, cestování apod. (''Moje cesta za Scarlett a k tomu něco navíc'', 1994; ''Romská otázka'', 2011; ''Zbavte mě toho pitomce, sundejte ze mě tu mrchu'', 2012; ''Po Evropě s maminkou'', 2014; ''Píšu, takže žiju'', 2014; ''To by se advokátovi stát nemělo'', 2016; ''Sekundární glaukomy'', 2016; ''Proč islám nesmí do Česka'', 2016; ''111 vtipů o advokátech'', 2016; ''Pohledy zpět, výhledy vpřed'', 2020). |
Advokátka a veřejná aktivistka, členka [[Starokatolická církev|Starokatolické církve]]. Dcera historika umění Bohumila Samka (* 1932), do roku 2010 užívala i jména Klára (A.) Samková-Veselá po tehdejším manželovi. Po maturitě na gymnáziu v Brně v Lerchově ulici (1981) studovala Právnickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Brně, studium ukončila na Karlově univerzitě v Praze (JUDr. 1986). Po absolutoriu pracovala jako právnička na správním odboru Prahy 1 (1987–88) a na bytovém odboru pražského magistrátu (1988–89), krátce i jako soukromnice (1989–90) a komerční právnička (1990–93). Od roku 1994 má vlastní advokátní kancelář v Praze, v roce 2003 byla neúspěšně navržena na soudkyni Ústavního soudu. V letech 2006–07 přednášela základy práva na Vysoké škole báňské v Ostravě, v roce 2008 získala doktorát (PhD.) na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Současně je od počátku devadesátých let veřejně aktivní. V roce 1990 byla zvolena poslankyní Federálního shromáždění (za Romskou občanskou iniciativu na kandidátce Občanského fóra, jejím manželem byl romský aktivista Ivan Veselý), v roce 1991 přešla do klubu ODS (členkou parlamentu zůstala do roku 1992). V letech 2010–14 se angažovala ve straně TOP 09, potom v politických uskupeních Tomia Okamury. V tomto období veřejně vystupovala zejména proti imigrantům a islámu. Je autorkou několika knih, které esejistickou formou přibližují právní problematiku, otázky romské integrace, cestování apod. (''Moje cesta za Scarlett a k tomu něco navíc'', 1994; ''Romská otázka'', 2011; ''Zbavte mě toho pitomce, sundejte ze mě tu mrchu'', 2012; ''Po Evropě s maminkou'', 2014; ''Píšu, takže žiju'', 2014; ''To by se advokátovi stát nemělo'', 2016; ''Sekundární glaukomy'', 2016; ''Proč islám nesmí do Česka'', 2016; ''111 vtipů o advokátech'', 2016; ''Pohledy zpět, výhledy vpřed'', 2020). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:52
Samková Klára (Alžběta)
v Brně
Advokátka a veřejná aktivistka, členka Starokatolické církve. Dcera historika umění Bohumila Samka (* 1932), do roku 2010 užívala i jména Klára (A.) Samková-Veselá po tehdejším manželovi. Po maturitě na gymnáziu v Brně v Lerchově ulici (1981) studovala Právnickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Brně, studium ukončila na Karlově univerzitě v Praze (JUDr. 1986). Po absolutoriu pracovala jako právnička na správním odboru Prahy 1 (1987–88) a na bytovém odboru pražského magistrátu (1988–89), krátce i jako soukromnice (1989–90) a komerční právnička (1990–93). Od roku 1994 má vlastní advokátní kancelář v Praze, v roce 2003 byla neúspěšně navržena na soudkyni Ústavního soudu. V letech 2006–07 přednášela základy práva na Vysoké škole báňské v Ostravě, v roce 2008 získala doktorát (PhD.) na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Současně je od počátku devadesátých let veřejně aktivní. V roce 1990 byla zvolena poslankyní Federálního shromáždění (za Romskou občanskou iniciativu na kandidátce Občanského fóra, jejím manželem byl romský aktivista Ivan Veselý), v roce 1991 přešla do klubu ODS (členkou parlamentu zůstala do roku 1992). V letech 2010–14 se angažovala ve straně TOP 09, potom v politických uskupeních Tomia Okamury. V tomto období veřejně vystupovala zejména proti imigrantům a islámu. Je autorkou několika knih, které esejistickou formou přibližují právní problematiku, otázky romské integrace, cestování apod. (Moje cesta za Scarlett a k tomu něco navíc, 1994; Romská otázka, 2011; Zbavte mě toho pitomce, sundejte ze mě tu mrchu, 2012; Po Evropě s maminkou, 2014; Píšu, takže žiju, 2014; To by se advokátovi stát nemělo, 2016; Sekundární glaukomy, 2016; Proč islám nesmí do Česka, 2016; 111 vtipů o advokátech, 2016; Pohledy zpět, výhledy vpřed, 2020).