Tajovský Vít Bohumil

Tajovský Vít Bohumil

3. března 1912 v Klanečné (dnes součást Havlíčkova Brodu)
11. prosince 1999 v Želivě (okr. Pelhřimov)

Římskokatolický kněz, premonstrát. V roce 1934 vstoupil do řádu premonstrátů, na kněze byl vysvěcen roku 1937 a od té doby působil v Želivě jako knihovník, zahradník a od roku 1942 pak jako profesor na gymnáziu v Humpolci, kde vyučoval latinu, dějepis, filosofii a náboženství. Dne 7. ledna 1948 byl zvolen opatem želivského kláštera, jako vůbec nejmladší opat v historii řádu. Po komunistickém převratu byl již 24. února označen akčním výborem za „nepřítele lidu“ a zbaven možnosti učit. V souvislosti s tzv. číhošťským zázrakem roku 1950 byl 30. ledna zatčen Státní bezpečností a vzápětí postaven před soud v rámci procesu „Machalka a spol.“ Za údajnou velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného převratu byl odsouzen k dvaceti letům vezení. Amnestován byl v květnu 1960, do roku 1968 však nesměl vykonávat veřejné duchovní funkce a pracoval jako lesní dělník, topič a archivář. V roce 1968 mu byl obnoven státní souhlas k výkonu duchovní služby, do roku 1971 působil jako pomicný duchovní v Želivě, následně byl v invalidním důchodu. Po roce 1989 oficiálně obnovil řádové společenství, v roce 1993 se vrátili do želivského kláštera. Získal čestný doktorát teologie na St. Norbert College v USA (1993) a Řád T. G. Masaryka III. třídy (1996). Autor vzpomínek Želivské elegie (1999, s Karlem Koubkem) a Člověk musí hořeti (2001).

Literatura:
Miroslav Zavřel: Vít Tajovský – opat želivského kláštera. Havlíčkův Brod 1990.

Rostislav Gramskopf