Moudrá Pavla: Porovnání verzí

imported>ZRN
 
Řádek 4: Řádek 4:
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1940-09-19">19. září 1940</time> v Praze</span>
  
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1940-09-19">19. září 1940</time> v Praze</span>
   
−
Mystička a teosofka, spisovatelka a překladatelka. Manželka básníka Jana Mucka (1861–1901, pseud. Pavel Albieri; manželství se v roce 1887 rozpadlo) a později obchodníka Aloise Mrhy. Jako spisovatelka a překladatelka publikovala též pod jmény Albie­ri-Moudrých, Moudrých, Mrhová, Mucková či Olga Přibylová. V občanském životě působila jako redaktorka, osvětová pracovnice, propagátorka humanismu, emancipace žen, mravního po­vznesení, pacifismu i ochrany zvířat. Byla činná v mnoha spolcích, například zakladatelka (1914) a předsedkyně Chelčického mírové společnosti. Mezi vlastními díly či kompilacemi s náboženskou tematikou jsou na­příklad spisy ''Obro­da duše'' (1919)'', Čtyři velká náboženství'' (1920)'', Poslání ženy ve světle theosofie'' (1922) a další. Prostřednictvím překladů spisu Johna E. Esslemonta (1874–1925) ''Baháʼuʼlláh a nová doba'' (1932) či Otomana Zar-Adushta Haʼnishe (?1854–1936) ''Život Ježíšův'' (druhá část, 1924) pomohla vznikajícím českým společenstvím víry baháʼí, resp. náboženství mazdaznan. Popularizovala též Armádu spásy. Spolu s [[Pitter Přemysl|Přemyslem Pitterem]] byla zakladatelkou a redaktor­kou duchovního časopisu ''Sbratření'' (1924–41).
 +
Mystička a teosofka, spisovatelka a překladatelka. Manželka básníka Jana Mucka (1861–1901, pseud. Pavel Albieri; manželství se v roce 1887 rozpadlo) a později obchodníka Aloise Mrhy. Jako spisovatelka a překladatelka publikovala též pod jmény Albie­ri-Moudrých, Moudrých, Mrhová, Mucková či Olga Přibylová. V občanském životě působila jako redaktorka, osvětová pracovnice, propagátorka humanismu, emancipace žen, mravního po­vznesení, pacifismu i ochrany zvířat. Byla činná v mnoha spolcích, například zakladatelka (1914) a předsedkyně Chelčického mírové společnosti. Mezi vlastními díly či kompilacemi s náboženskou tematikou jsou na­příklad spisy ''Obro­da duše'' (1919)'', Čtyři velká náboženství'' (1920)'', Poslání ženy ve světle theosofie'' (1922) a další. Prostřednictvím překladů spisu Johna E. Esslemonta (1874–1925) ''Baháʼuʼlláh a nová doba'' (1932) či Otomana Zar-Adushta Haʼnishe (?1854–1936) ''Život Ježíšův'' (druhá část, 1924) pomohla vznikajícím českým společenstvím víry baháʼí, resp. náboženství mazdaznan. Popularizovala též [[Armáda spásy|Armádu spásy]]. Spolu s [[Pitter Přemysl|Přemyslem Pitterem]] byla zakladatelkou a redaktor­kou duchovního časopisu ''Sbratření'' (1924–41).
   
 
<span class="section_title">Literatura:</span><br />
  
<span class="section_title">Literatura:</span><br />

Aktuální verze z 18. 10. 2025, 08:54

Moudrá Pavla


v Praze
v Praze

Mystička a teosofka, spisovatelka a překladatelka. Manželka básníka Jana Mucka (1861–1901, pseud. Pavel Albieri; manželství se v roce 1887 rozpadlo) a později obchodníka Aloise Mrhy. Jako spisovatelka a překladatelka publikovala též pod jmény Albie­ri-Moudrých, Moudrých, Mrhová, Mucková či Olga Přibylová. V občanském životě působila jako redaktorka, osvětová pracovnice, propagátorka humanismu, emancipace žen, mravního po­vznesení, pacifismu i ochrany zvířat. Byla činná v mnoha spolcích, například zakladatelka (1914) a předsedkyně Chelčického mírové společnosti. Mezi vlastními díly či kompilacemi s náboženskou tematikou jsou na­příklad spisy Obro­da duše (1919), Čtyři velká náboženství (1920), Poslání ženy ve světle theosofie (1922) a další. Prostřednictvím překladů spisu Johna E. Esslemonta (1874–1925) Baháʼuʼlláh a nová doba (1932) či Otomana Zar-Adushta Haʼnishe (?1854–1936) Život Ježíšův (druhá část, 1924) pomohla vznikajícím českým společenstvím víry baháʼí, resp. náboženství mazdaznan. Popularizovala též Armádu spásy. Spolu s Přemyslem Pitterem byla zakladatelkou a redaktor­kou duchovního časopisu Sbratření (1924–41).

Literatura:
Karel Kovář: Pavla Moudrá. Život a působení vzácné ušlechtilé ženy. Sdružení Swetta Mardena, Praha 1934; Josef Sanitrák: Dějiny české mystiky 3. Kořeny, aneb Galerie osobností spiritismu, teozofie, mystiky a okultních nauk. Eminent, Praha 2010, s. 198–203.

Zdeněk Vojtíšek