Roháč František: Porovnání verzí
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1952-08-22">22. srpna 1952</time> v Praze</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1952-08-22">22. srpna 1952</time> v Praze</span> |
||
| − | Farář a teolog [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Po studiích na brněnském gymnáziu nastoupil na Husovu fakultu, v roce 1932 přešel na Vysokou školu bohovědnou CČS(H) a po jejím zrušení na Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity. Tu nedostudoval a v roce 1935 se vrátil na Husovu fakultu, |
+ | Farář a teolog [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Po studiích na brněnském gymnáziu nastoupil na Husovu fakultu, v roce 1932 přešel na Vysokou školu bohovědnou CČS(H) a po jejím zrušení na Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity. Tu nedostudoval a v roce 1935 se vrátil na Husovu fakultu, následujícího roku promoval a byl vysvěcen na kněze. Po absolutoriu začal pracovat v církevním ústředí a jako pomocný duchovní v Praze na Smíchově (1937–38) a na Královských Vinohradech (1938–44), od roku 1941 vyučoval a zkoušel filosofii náboženství v pololegálních církevních kurzech teologie. Současně se angažoval ve sdružení náboženských socialistů a tyto myšlenky prosazoval v Československé církvi, stal se jedním z mluvčích mladší generace teologů. V letech 1943–44 publikoval několik článků, kvůli nimž se dostal do ostrého konfliktu s konzervativní Ústřední radou, byl zbaven místa v teologické zkušební komisi a z trestu poslán do jihočeských Albrechtic. V květnu 1945 se vrátil do Prahy, stal se členem Ústřední národní správy církve, spirituálem bohoslovecké koleje a redaktorem časopisu ''Český zápas''. Podílel se na organizaci druhého církevního sněmu (1946), pak však požádal o dovolenou a v roce 1948 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. S církví se rozešel. Působil na velvyslanectví v Londýně a připravoval se na další legační misi, podle odjinud nepotvrzené informace M. Jindry však současně opouštěl komunistickou ideologii. Objevují se spekulace, že za jeho smrtí stála komunistická Státní bezpečnost. |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Aktuální verze z 20. 10. 2025, 06:49
Roháč František
ve Šlapanicích (okr. Brno-venkov)
v Praze
Farář a teolog Církve československé (husitské). Po studiích na brněnském gymnáziu nastoupil na Husovu fakultu, v roce 1932 přešel na Vysokou školu bohovědnou CČS(H) a po jejím zrušení na Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity. Tu nedostudoval a v roce 1935 se vrátil na Husovu fakultu, následujícího roku promoval a byl vysvěcen na kněze. Po absolutoriu začal pracovat v církevním ústředí a jako pomocný duchovní v Praze na Smíchově (1937–38) a na Královských Vinohradech (1938–44), od roku 1941 vyučoval a zkoušel filosofii náboženství v pololegálních církevních kurzech teologie. Současně se angažoval ve sdružení náboženských socialistů a tyto myšlenky prosazoval v Československé církvi, stal se jedním z mluvčích mladší generace teologů. V letech 1943–44 publikoval několik článků, kvůli nimž se dostal do ostrého konfliktu s konzervativní Ústřední radou, byl zbaven místa v teologické zkušební komisi a z trestu poslán do jihočeských Albrechtic. V květnu 1945 se vrátil do Prahy, stal se členem Ústřední národní správy církve, spirituálem bohoslovecké koleje a redaktorem časopisu Český zápas. Podílel se na organizaci druhého církevního sněmu (1946), pak však požádal o dovolenou a v roce 1948 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. S církví se rozešel. Působil na velvyslanectví v Londýně a připravoval se na další legační misi, podle odjinud nepotvrzené informace M. Jindry však současně opouštěl komunistickou ideologii. Objevují se spekulace, že za jeho smrtí stála komunistická Státní bezpečnost.
Literatura:
Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 437–438.