Sakrausky Oskar: Porovnání verzí
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2006-02-03">3. února 2006</time> ve Fresachu (Rakousko)</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2006-02-03">3. února 2006</time> ve Fresachu (Rakousko)</span> |
||
| − | Biskup rakouské evangelické augsburské církve. Pocházel z pražské německé evangelické rodiny, v době jeho narození působil jeho otec jako pastor v Schartenu a později ve Feldkirchu (Rakousko). V roce 1926 otec získal místo faráře v Praze, kde Sakrausky absolvoval reálné gymnázium. Evangelickou teologii studoval ve Vídni a v Erlangen, v roce 1939 byl ordinován v československé Německé evangelické církvi a nastoupil jako vikář v Praze. Ještě téhož roku byl však povolán do Wehrmachtu a účastnil se bojů na východní frontě, v letech 1944–49 byl v sovětském zajetí. Po návratu se usídlil v Rakousku, kde působil jako pastor v uprchlickém táboře pro rumunské Němce a pak jako farář v Kindbergu, Bad Bleibergu a Trebesingu. Od šedesátých let byl členem rakouské Vrchní evangelické církevní rady, v letech 1968–83 byl biskupem (= nejvyšším představitelem) rakouské Evangelické luterské církve. Teologicky zaujímal silně konzervativní postoje, kupříkladu se stavěl odmítavě k ordinaci žen nebo potratům – v těchto otázkách naopak ekumenicky spolupracoval s rovněž konzervativními rakouskými římskými katolíky. Obdržel čestný doktorát teologie v Basileji. Publikoval materiálové studie k dějinám rakouských evangelíků (''Geduldet … Vom Anfang der evangelischen Gemeinden zu Bleiberg'', 1958; ''St. Ruprecht am Moos,'' 1986; ''Primus Truber'', 1986) a listář dokumentů k dějinám československé Německé evangelické církve (''Die Deutsche Evangelische Kirche in Böhmen, Mähren und Schlesien I.–VI.'', 1989). Jeho syn Oskar Sakrausky (* 1952) je rovněž evangelickým duchovním, v letech 2000–13 byl rakouským vojenským superintendentem. |
+ | Biskup rakouské evangelické augsburské církve. Pocházel z pražské německé evangelické rodiny, v době jeho narození působil jeho otec jako pastor v Schartenu a později ve Feldkirchu (Rakousko). V roce 1926 otec získal místo faráře v Praze, kde Sakrausky absolvoval reálné gymnázium. Evangelickou teologii studoval ve Vídni a v Erlangen, v roce 1939 byl ordinován v československé Německé evangelické církvi a nastoupil jako vikář v Praze. Ještě téhož roku byl však povolán do Wehrmachtu a účastnil se bojů na východní frontě, v letech 1944–49 byl v sovětském zajetí. Po návratu se usídlil v Rakousku, kde působil jako pastor v uprchlickém táboře pro rumunské Němce a pak jako farář v Kindbergu, Bad Bleibergu a Trebesingu. Od šedesátých let byl členem rakouské Vrchní evangelické církevní rady, v letech 1968–83 byl biskupem (= nejvyšším představitelem) rakouské Evangelické luterské církve. Teologicky zaujímal silně konzervativní postoje, kupříkladu se stavěl odmítavě k ordinaci žen nebo potratům – v těchto otázkách naopak ekumenicky spolupracoval s rovněž konzervativními rakouskými [[Církev římskokatolická|římskými katolíky]]. Obdržel čestný doktorát teologie v Basileji. Publikoval materiálové studie k dějinám rakouských evangelíků (''Geduldet … Vom Anfang der evangelischen Gemeinden zu Bleiberg'', 1958; ''St. Ruprecht am Moos,'' 1986; ''Primus Truber'', 1986) a listář dokumentů k dějinám československé Německé evangelické církve (''Die Deutsche Evangelische Kirche in Böhmen, Mähren und Schlesien I.–VI.'', 1989). Jeho syn Oskar Sakrausky (* 1952) je rovněž evangelickým duchovním, v letech 2000–13 byl rakouským vojenským superintendentem. |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 20. 10. 2025, 07:04
Sakrausky Oskar
v Linci (Rakousko)
ve Fresachu (Rakousko)
Biskup rakouské evangelické augsburské církve. Pocházel z pražské německé evangelické rodiny, v době jeho narození působil jeho otec jako pastor v Schartenu a později ve Feldkirchu (Rakousko). V roce 1926 otec získal místo faráře v Praze, kde Sakrausky absolvoval reálné gymnázium. Evangelickou teologii studoval ve Vídni a v Erlangen, v roce 1939 byl ordinován v československé Německé evangelické církvi a nastoupil jako vikář v Praze. Ještě téhož roku byl však povolán do Wehrmachtu a účastnil se bojů na východní frontě, v letech 1944–49 byl v sovětském zajetí. Po návratu se usídlil v Rakousku, kde působil jako pastor v uprchlickém táboře pro rumunské Němce a pak jako farář v Kindbergu, Bad Bleibergu a Trebesingu. Od šedesátých let byl členem rakouské Vrchní evangelické církevní rady, v letech 1968–83 byl biskupem (= nejvyšším představitelem) rakouské Evangelické luterské církve. Teologicky zaujímal silně konzervativní postoje, kupříkladu se stavěl odmítavě k ordinaci žen nebo potratům – v těchto otázkách naopak ekumenicky spolupracoval s rovněž konzervativními rakouskými římskými katolíky. Obdržel čestný doktorát teologie v Basileji. Publikoval materiálové studie k dějinám rakouských evangelíků (Geduldet … Vom Anfang der evangelischen Gemeinden zu Bleiberg, 1958; St. Ruprecht am Moos, 1986; Primus Truber, 1986) a listář dokumentů k dějinám československé Německé evangelické církve (Die Deutsche Evangelische Kirche in Böhmen, Mähren und Schlesien I.–VI., 1989). Jeho syn Oskar Sakrausky (* 1952) je rovněž evangelickým duchovním, v letech 2000–13 byl rakouským vojenským superintendentem.