Šedý Rudolf: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1970-06-28">28. června 1970</time> v Jimramově (okr. Žďár nad Sázavou)</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1970-06-28">28. června 1970</time> v Jimramově (okr. Žďár nad Sázavou)</span> |
||
| − | Vikář reformované církve |
+ | Vikář reformované církve, resp. později [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z reformované rolnické rodiny, vyučil se knihařem a stal se kolportérem biblí. Teologické vzdělání získal na misijním ústavu v Barmenu (1907–08, dnes Wuppertal, Německo). Po návratu působil jako laický kazatel ve Svébohově (miniaturní filiální sbor vzdálený od mateřského sboru), v roce 1918 vedl sociální výpravu Kostnické jednoty na Ukrajinu, odkud přivezl 78 krajanských dětí, vesměs sirotků. Po návratu se výrazně zapojil do organizace výstupového hnutí z římskokatolické církve („vytvořil“ si tak své pozdější působiště), za své zásluhy byl jmenován vikářem ČCE (1919), ačkoli nikdy nezískal odpovídající teologické vzdělání. Jako vikář působil v Hrabové (do roku 1948) a následně jako výpomocný kazatel v různých sborech, roku 1969 mu byl obdobně „honoris causa“ udělen titul farář. Autor rozsáhlých ''Pamětí'' (2008) a svébohovských sborových dějin (''Bible misionářem'', 2010). |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 21. 10. 2025, 06:25
Šedý Rudolf
v Jimramově (okr. Žďár nad Sázavou)
v Jimramově (okr. Žďár nad Sázavou)
Vikář reformované církve, resp. později Českobratrské církve evangelické. Pocházel z reformované rolnické rodiny, vyučil se knihařem a stal se kolportérem biblí. Teologické vzdělání získal na misijním ústavu v Barmenu (1907–08, dnes Wuppertal, Německo). Po návratu působil jako laický kazatel ve Svébohově (miniaturní filiální sbor vzdálený od mateřského sboru), v roce 1918 vedl sociální výpravu Kostnické jednoty na Ukrajinu, odkud přivezl 78 krajanských dětí, vesměs sirotků. Po návratu se výrazně zapojil do organizace výstupového hnutí z římskokatolické církve („vytvořil“ si tak své pozdější působiště), za své zásluhy byl jmenován vikářem ČCE (1919), ačkoli nikdy nezískal odpovídající teologické vzdělání. Jako vikář působil v Hrabové (do roku 1948) a následně jako výpomocný kazatel v různých sborech, roku 1969 mu byl obdobně „honoris causa“ udělen titul farář. Autor rozsáhlých Pamětí (2008) a svébohovských sborových dějin (Bible misionářem, 2010).