Bořek-Dohalský Antonín: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1942-09-03">3. září 1942</time> v Osvětimi (dnes Polsko)</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1942-09-03">3. září 1942</time> v Osvětimi (dnes Polsko)</span> |
||
| − | [[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz. Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Bořků z Dohalic. Studoval na Malostranském gymnáziu a následně teologii na Papežské univerzitě Urbaniana v Římě, kde byl v roce 1912 vysvěcen na kněze. Po návratu do Čech působil jako kaplan v Boru u Tachova a v Příbrami, od roku 1916 sloužil jako polní kaplan. Po válce se vrátil do Příbrami. V roce 1924 jej pražský arcibiskup [[Kordač František|František Kordač]] jmenoval svým sekretářem a ceremoniářem, později se stal arcibiskupským kancléřem a kanovníkem svatovítské kapituly. V roce 1937 byl jmenován prelátem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Během nacistické okupace se aktivně zapojil do protinacistického odboje, poskytoval úkryt a materiální pomoc odbojářům. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl 5. června 1942 během mše v Ústavu pro slepé dívky zatčen gestapem. Byl vězněn v Terezíně a následně deportován do koncentračního tábora Osvětim, kde |
+ | [[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz. Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Bořků z Dohalic. Studoval na Malostranském gymnáziu a následně teologii na Papežské univerzitě Urbaniana v Římě, kde byl v roce 1912 vysvěcen na kněze. Po návratu do Čech působil jako kaplan v Boru u Tachova a v Příbrami, od roku 1916 sloužil jako polní kaplan. Po válce se vrátil do Příbrami. V roce 1924 jej pražský arcibiskup [[Kordač František|František Kordač]] jmenoval svým sekretářem a ceremoniářem, později se stal arcibiskupským kancléřem a kanovníkem svatovítské kapituly. V roce 1937 byl jmenován prelátem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Patřil mezi signatáře Prohlášení české a moravské šlechty na obranu republiky (1938). Během nacistické okupace se aktivně zapojil do protinacistického odboje, poskytoval úkryt a materiální pomoc odbojářům. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl 5. června 1942 během mše v Ústavu pro slepé dívky zatčen gestapem. Byl vězněn v Terezíně a následně deportován do koncentračního tábora Osvětim, kde byl po několika dnech ubit. |
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 5. 11. 2025, 15:37
Bořek-Dohalský Antonín
v Přívozci (okr. Domažlice)
v Osvětimi (dnes Polsko)
Římskokatolický kněz. Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Bořků z Dohalic. Studoval na Malostranském gymnáziu a následně teologii na Papežské univerzitě Urbaniana v Římě, kde byl v roce 1912 vysvěcen na kněze. Po návratu do Čech působil jako kaplan v Boru u Tachova a v Příbrami, od roku 1916 sloužil jako polní kaplan. Po válce se vrátil do Příbrami. V roce 1924 jej pražský arcibiskup František Kordač jmenoval svým sekretářem a ceremoniářem, později se stal arcibiskupským kancléřem a kanovníkem svatovítské kapituly. V roce 1937 byl jmenován prelátem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Patřil mezi signatáře Prohlášení české a moravské šlechty na obranu republiky (1938). Během nacistické okupace se aktivně zapojil do protinacistického odboje, poskytoval úkryt a materiální pomoc odbojářům. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl 5. června 1942 během mše v Ústavu pro slepé dívky zatčen gestapem. Byl vězněn v Terezíně a následně deportován do koncentračního tábora Osvětim, kde byl po několika dnech ubit.