cisterciáci (JKI-K)

cisterciáci Řád kat. církve zal. 1098 Robertem z Molesmes. Řídil se přísnější benediktinskou (benediktini) řeholí a nazýval se podle kláštera v Cîteaux (Cistercium), jehož předním členem byl Bernard z Clairvaux (odtud také název bernardini). Řád se rychle rozšířil po celé záp. Evropě, v Čechách a na Moravě měl své domy např. v Sedlci u Kutné Hory (1143), Plasích (1144), Nepomuku (1153), Velehradu (1198), Vyšším Brodě (1259), Zlaté Koruně (1263), Zbraslavi (1292). Cisterciácké kláštery byly řízeny opatem v Cîteaux, sídlícím později (1890) v Římě, a generální kapitulou opatů. Řehole kladla důraz na askezi, život v odlehlých krajinách a tvrdou práci. Měli velkou zásluhu o krajinnou kultivaci Evropy; bratři-konvršové (neskládali sliby) se více věnovali hospodářství (klášter v záp. Evropě vlastnil průměrně 10-12 statků – grangií), mniši zase kontemplaci. C. získali ve 12. stol. značný vliv; podporovali papežskou politiku, účastnili se bojů s heretiky (hereze), vyvíjeli misijní činnost mezi Slovany. Původně přezíravý vztah k vzdělání se v 13. stol. změnil a v klášteřích vznikaly knihovny. Počátkem 14. stol. se začala v cisterciáckém řádu projevovat krize; následovaly různé reformy a spojování v kongregace. Klášter zal. 1664 v La Trappe (Francie) směřoval k přísnějšímu zachovávání řehole a 1892 byl uznán jako nezávislý řád (trapisté). Cisterciácké stavebnictví mělo ve 12. a 13. stol. velký význam pro šíření gotického stylu ve stř. Evropě. C. nosí bílé roucho s černým škapulířem.

Pavel Spunar