aš‘aríja (JKI-I): Porovnání verzí
m (opraven odkaz) |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">aš‘aríja</span> Teol. škola zal. [[al-Aš‘arí, Abú'l-Hasan Alí Ibn Ismá‘íl (JKI-I)|al-Aš‘arím]], oficiální nauka Seldžukovců (11.-14. stol.). A. usiluje o kompromis mezi tradicionalismem hájícím doslovnost [[korán (JKI-I)|koránu]] a snahami zdůvodňovat víru a dogma racionalisticky po vzoru [[mu‘tazila (JKI-I)|mu‘tazily]]. Trvá na věčné existenci koránu (nebyl stvořen), uznává boží atributy a rovněž přijímá možnost dosáhnout „zviditelnění“ Boha. Antropomorfní koránská vyjádření typu „Jeho ruka“, „Jeho tvář“ považuje buď za metafory, nebo je ponechává bez komentáře ([[ |
+ | <span id="entry">aš‘aríja</span> Teol. škola zal. [[al-Aš‘arí, Abú'l-Hasan Alí Ibn Ismá‘íl (JKI-I)|al-Aš‘arím]], oficiální nauka Seldžukovců (11.-14. stol.). A. usiluje o kompromis mezi tradicionalismem hájícím doslovnost [[korán (JKI-I)|koránu]] a snahami zdůvodňovat víru a dogma racionalisticky po vzoru [[mu‘tazila (JKI-I)|mu‘tazily]]. Trvá na věčné existenci koránu (nebyl stvořen), uznává boží atributy a rovněž přijímá možnost dosáhnout „zviditelnění“ Boha. Antropomorfní koránská vyjádření typu „Jeho ruka“, „Jeho tvář“ považuje buď za metafory, nebo je ponechává bez komentáře ([[bílá kajfa (JKI-I)|bílá kajfa]]). Podle a. nejedná [[člověk (JKI-I)|člověk]] svobodně, protože lidské skutky tvoří Bůh, ale [[predestinace (JKI-I)|predestinace]] nezbavuje lidské bytosti odpovědnosti za činy. A. znovu shrnula a argumenty opatřila zákl. teze [[sunna (JKI-I)|sunny]], zpochybňované z jedné strany mu‘tazilou a z druhé strany [[mystika (JKI-I)|mystikou]]. Pěstováním schopnosti nacházet kompromis mezi krajními teol. stanovisky si však a. zajistila místo v moderním islám. myšlení, které se rozvíjí od konce 19. stol. ([[reformismus (JKI-I)|reformismus]] islámský). |
''[[:Kategorie:Aut: Müller Zdeněk|Zdeněk Müller]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Müller Zdeněk|Zdeněk Müller]]''<br /> |
||
Verze z 11. 11. 2021, 01:21
aš‘aríja Teol. škola zal. al-Aš‘arím, oficiální nauka Seldžukovců (11.-14. stol.). A. usiluje o kompromis mezi tradicionalismem hájícím doslovnost koránu a snahami zdůvodňovat víru a dogma racionalisticky po vzoru mu‘tazily. Trvá na věčné existenci koránu (nebyl stvořen), uznává boží atributy a rovněž přijímá možnost dosáhnout „zviditelnění“ Boha. Antropomorfní koránská vyjádření typu „Jeho ruka“, „Jeho tvář“ považuje buď za metafory, nebo je ponechává bez komentáře (bílá kajfa). Podle a. nejedná člověk svobodně, protože lidské skutky tvoří Bůh, ale predestinace nezbavuje lidské bytosti odpovědnosti za činy. A. znovu shrnula a argumenty opatřila zákl. teze sunny, zpochybňované z jedné strany mu‘tazilou a z druhé strany mystikou. Pěstováním schopnosti nacházet kompromis mezi krajními teol. stanovisky si však a. zajistila místo v moderním islám. myšlení, které se rozvíjí od konce 19. stol. (reformismus islámský).