doxologie (JKI-K): Porovnání verzí

imported>ZRN
Řádek 1: Řádek 1:
<span id="entry">doxologie</span> (z řec. doxa – mínění, zdání, též dobrá pověst, čest, sláva; doxazein – velebit, chválit) Oslavné mluvení o [[Bůh (JKI-K)|Bohu]], řeč, která vyznává a uznává čest a slávu boží ve stvoření, dějinách (spásy) a v [[Ježíš (JKI-K)|Ježíši Kristu]]. D. je nástrojem vyjádření postoje člověka vůči Bohu, daného možností oslovovat Boha v [[modlitba (JKI-K)|modlitbě]]. Z toho pramení rys služebnosti d., protože vlastní služba věřících Bohu spočívá v řečovém vyznávání, že je Bůh. Jako takovou legitimují křesťanskou d. Ježíšovy modlitby, které současně zakládají spoluúčast věřících v modlitbě na „lidské přirozenosti“ Ježíše Krista. Tím d. vytváří a udržuje především spojení s [[tradice (JKI-K)|tradicí]]; protože se však vztahuje i k budoucnosti dějin spásy, obsahuje d. i deskriptivní řečové prvky, které se mohou významově proměňovat.
+
<span id="entry">doxologie</span> (z řec. doxa – mínění, zdání, též dobrá pověst, čest, sláva; doxazein – velebit, chválit) Oslavné mluvení o [[Bůh (JKI-K)|Bohu]], řeč, která vyznává a uznává čest a slávu boží ve stvoření, dějinách (spásy) a v [[Ježíš (JKI-K)|Ježíši]] Kristu. D. je nástrojem vyjádření postoje člověka vůči Bohu, daného možností oslovovat Boha v [[modlitba (JKI-K)|modlitbě]]. Z toho pramení rys služebnosti d., protože vlastní služba věřících Bohu spočívá v řečovém vyznávání, že je Bůh. Jako takovou legitimují křesťanskou d. Ježíšovy modlitby, které současně zakládají spoluúčast věřících v modlitbě na „lidské přirozenosti“ Ježíše Krista. Tím d. vytváří a udržuje především spojení s [[tradice (JKI-K)|tradicí]]; protože se však vztahuje i k budoucnosti dějin spásy, obsahuje d. i deskriptivní řečové prvky, které se mohou významově proměňovat.
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />

Verze z 11. 11. 2021, 10:06

doxologie (z řec. doxa – mínění, zdání, též dobrá pověst, čest, sláva; doxazein – velebit, chválit) Oslavné mluvení o Bohu, řeč, která vyznává a uznává čest a slávu boží ve stvoření, dějinách (spásy) a v Ježíši Kristu. D. je nástrojem vyjádření postoje člověka vůči Bohu, daného možností oslovovat Boha v modlitbě. Z toho pramení rys služebnosti d., protože vlastní služba věřících Bohu spočívá v řečovém vyznávání, že je Bůh. Jako takovou legitimují křesťanskou d. Ježíšovy modlitby, které současně zakládají spoluúčast věřících v modlitbě na „lidské přirozenosti“ Ježíše Krista. Tím d. vytváří a udržuje především spojení s tradicí; protože se však vztahuje i k budoucnosti dějin spásy, obsahuje d. i deskriptivní řečové prvky, které se mohou významově proměňovat.

Břetislav Horyna