alkohol (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">alkohol</span> (arab. al-kuhúl – pův. zkvašený nápoj) Požívání a. šarí'a přísně zakazuje. Pův. byl důležitou komoditou při cestách arab. karavan do Sýrie a Palestiny, zejm. hroznový, resp. datlový destilát (chamr) nebo různé typy levantského vína (nabíz) od řec. či arménských obchodníků, mnichů v raně kř. klášterech nebo od diasporních [[Židovská liberální unie (JKI-J)|Židů (JKI-J)]]. Ani po [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammadově]] vystoupení raná [[obec věřících (JKI-I)|obec věřících]] a. neodsuzovala ([[korán (JKI-I)|korán]], súra Včely 16:69). Později však a. zřejmě narušoval požadovanou jednotu obce věřících, bojovou kázeň [[mudžáhid (JKI-I)|mudžáhidů]] i důstojnost při provozování kultu. Medínské verše koránu věnované a. už mají ráz direktiv, vysvětlujících nevhodnost jeho požívání (2:216, 4:46, a zejm. 5:92). Existuje i řada [[hadís (JKI-I)|hadísů]] podobného obsahu. Zachování mravnosti a bojeschopnosti muslim. ummy bylo důvodem, proč i [[chalífa (JKI-I)|chalífa]] Umar (634-644) a v pozdějších staletích celá plejáda ulamá zákaz pití a. začlenili do práv. systému s použitím hadísů i vlastních práv. interpretací ([[právní věda (JKI-I)|právní věda]]). V dějinách islámu však byl zákaz a. uplatňován většinou volně. Mnohé hist. prameny (zejm. cestopisy a soudní spisy) i arab. literatura (pijácká a mystická poezie, příběhy Tisíce a jedné noci) i folklorní látky jsou důkazem toho, že a. byl součástí jídelníčku a mužské zábavy; prodej a. nepřinášel vážný trestní postih. Pouze v obdobích různých reformistických hnutí ([[Almorávidé (JKI-I)|Almorávidé]], [[Almohádé (JKI-I)|Almohádé]], [[wahhábíja (JKI-I)|wahhábíja]]) byl přísný [[zákazy (JKI-I)|zákaz]] a. a s tím spjaté tresty (hudúd Alláh) součástí opatření nápravy a potírání [[novota (JKI-I)|novot]] (bid‘a). Dnes platí striktní prohibice pouze v několika islám. zemích (Saúdská Arábie, Libye, Kuvajt), jinde je a. úřady více nebo méně tolerován, i když v posledních 15-20 letech musely sekulární režimy přihlédnout k postojům některých radikálních skupin ([[fundamentalismus islámský (JKI-I)|fundamentalismus |
+ | <span id="entry">alkohol</span> (arab. al-kuhúl – pův. zkvašený nápoj) Požívání a. šarí'a přísně zakazuje. Pův. byl důležitou komoditou při cestách arab. karavan do Sýrie a Palestiny, zejm. hroznový, resp. datlový destilát (chamr) nebo různé typy levantského vína (nabíz) od řec. či arménských obchodníků, mnichů v raně kř. klášterech nebo od diasporních [[Židovská liberální unie (JKI-J)|Židů (JKI-J)]]. Ani po [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammadově]] vystoupení raná [[obec věřících (JKI-I)|obec věřících]] a. neodsuzovala ([[korán (JKI-I)|korán]], súra Včely 16:69). Později však a. zřejmě narušoval požadovanou jednotu obce věřících, bojovou kázeň [[mudžáhid (JKI-I)|mudžáhidů]] i důstojnost při provozování kultu. Medínské verše koránu věnované a. už mají ráz direktiv, vysvětlujících nevhodnost jeho požívání (2:216, 4:46, a zejm. 5:92). Existuje i řada [[hadís (JKI-I)|hadísů]] podobného obsahu. Zachování mravnosti a bojeschopnosti muslim. ummy bylo důvodem, proč i [[chalífa (JKI-I)|chalífa]] Umar (634-644) a v pozdějších staletích celá plejáda ulamá zákaz pití a. začlenili do práv. systému s použitím hadísů i vlastních práv. interpretací ([[právní věda (JKI-I)|právní věda]]). V dějinách islámu však byl zákaz a. uplatňován většinou volně. Mnohé hist. prameny (zejm. cestopisy a soudní spisy) i arab. literatura (pijácká a mystická poezie, příběhy Tisíce a jedné noci) i folklorní látky jsou důkazem toho, že a. byl součástí jídelníčku a mužské zábavy; prodej a. nepřinášel vážný trestní postih. Pouze v obdobích různých reformistických hnutí ([[Almorávidé (JKI-I)|Almorávidé]], [[Almohádé (JKI-I)|Almohádé]], [[wahhábíja (JKI-I)|wahhábíja]]) byl přísný [[zákazy (JKI-I)|zákaz]] a. a s tím spjaté tresty (hudúd Alláh) součástí opatření nápravy a potírání [[novota (JKI-I)|novot]] (bid‘a). Dnes platí striktní prohibice pouze v několika islám. zemích (Saúdská Arábie, Libye, Kuvajt), jinde je a. úřady více nebo méně tolerován, i když v posledních 15-20 letech musely sekulární režimy přihlédnout k postojům některých radikálních skupin ([[fundamentalismus islámský (JKI-I)|fundamentalismus islámský]]) a a. stáhnout z veřejného prodeje. Tažení proti a. bývá součástí příležitostných účelových režimních kampaní. Na [[křesťané (JKI-I)|křesťany]] a [[Židovská liberální unie (JKI-J)|Židy (JKI-J)]] ([[jinověrci (JKI-I)|jinověrci]]) se zákaz (až na hist. excesy) nevztahuje, pokud požívají a. v rámci svého náb. rituálu či v soukromí, aby neuráželi cítění muslimů, a pokud v opilosti nezesměšňují korán, [[prorok (JKI-I)|Proroka]] a hlavu státu. |
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
||
Verze z 12. 11. 2021, 09:29
alkohol (arab. al-kuhúl – pův. zkvašený nápoj) Požívání a. šarí'a přísně zakazuje. Pův. byl důležitou komoditou při cestách arab. karavan do Sýrie a Palestiny, zejm. hroznový, resp. datlový destilát (chamr) nebo různé typy levantského vína (nabíz) od řec. či arménských obchodníků, mnichů v raně kř. klášterech nebo od diasporních Židů (JKI-J). Ani po Muhammadově vystoupení raná obec věřících a. neodsuzovala (korán, súra Včely 16:69). Později však a. zřejmě narušoval požadovanou jednotu obce věřících, bojovou kázeň mudžáhidů i důstojnost při provozování kultu. Medínské verše koránu věnované a. už mají ráz direktiv, vysvětlujících nevhodnost jeho požívání (2:216, 4:46, a zejm. 5:92). Existuje i řada hadísů podobného obsahu. Zachování mravnosti a bojeschopnosti muslim. ummy bylo důvodem, proč i chalífa Umar (634-644) a v pozdějších staletích celá plejáda ulamá zákaz pití a. začlenili do práv. systému s použitím hadísů i vlastních práv. interpretací (právní věda). V dějinách islámu však byl zákaz a. uplatňován většinou volně. Mnohé hist. prameny (zejm. cestopisy a soudní spisy) i arab. literatura (pijácká a mystická poezie, příběhy Tisíce a jedné noci) i folklorní látky jsou důkazem toho, že a. byl součástí jídelníčku a mužské zábavy; prodej a. nepřinášel vážný trestní postih. Pouze v obdobích různých reformistických hnutí (Almorávidé, Almohádé, wahhábíja) byl přísný zákaz a. a s tím spjaté tresty (hudúd Alláh) součástí opatření nápravy a potírání novot (bid‘a). Dnes platí striktní prohibice pouze v několika islám. zemích (Saúdská Arábie, Libye, Kuvajt), jinde je a. úřady více nebo méně tolerován, i když v posledních 15-20 letech musely sekulární režimy přihlédnout k postojům některých radikálních skupin (fundamentalismus islámský) a a. stáhnout z veřejného prodeje. Tažení proti a. bývá součástí příležitostných účelových režimních kampaní. Na křesťany a Židy (JKI-J) (jinověrci) se zákaz (až na hist. excesy) nevztahuje, pokud požívají a. v rámci svého náb. rituálu či v soukromí, aby neuráželi cítění muslimů, a pokud v opilosti nezesměšňují korán, Proroka a hlavu státu.