ikona (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">ikona</span> (řec. eikón – obraz) V pravoslaví obraz [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše Krista]], [[Bohorodice (JKI-K)|Bohorodice]], [[anděl (JKI-K)|andělů]], [[apoštol (JKI-K)|apoštolů]], světců či událostí z bibl. dějin, života svatých apod. malovaný na dřevě, nebo kameni, či plátně. I. jsou předmětem zvláštní náb. pocty a nevyhnutelnou ozdobou [[chrám (JKI-K)|chrámů]] ([[ikonostas (JKI-K)|ikonostas]]) i domácností; podle kanonických pravidel se úcta vzdávaná obrazu dostává až k zobrazovanému, lze se s ním tedy prostřednictvím i. duchovně spojit. Kult i. se upevnil ve 4. stol., na přelomu 8.-9. stol. se v Byzanci rozšířilo obrazoborectví ([[ikonoklasmus (JKI-K)|ikonoklasmus]]). Teologie i. byla formulována v závěrech 7. ekum. [[koncil (JKI-K)|koncilu]] v Nikaji (787). Malování i. se řídí dogmaticko-kanonickými a ikonografickými pravidly (např. obrácená perspektiva, symbolika barev atd.) a má svou tradici, počínaje [[katakomby (JKI-K)|katakombami]] přes byzantské období až k éře nár. škol (srbské, ruské, atd.). Ne každý náb. obraz je ikonou, proto musí být na i. napsáno jméno zobrazeného. V umění malby i. proslul na přelomu 14.-15. stol. rus. malíř Andrej Rublev. |
+ | <div id="photo">[[Soubor:JKI_ikona.jpg|upright|Andrej Rublev, ikona sv. Trojice (15. stol.)]]</div><span id="entry">ikona</span> (řec. eikón – obraz) V pravoslaví obraz [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše Krista]], [[Bohorodice (JKI-K)|Bohorodice]], [[anděl (JKI-K)|andělů]], [[apoštol (JKI-K)|apoštolů]], světců či událostí z bibl. dějin, života svatých apod. malovaný na dřevě, nebo kameni, či plátně. I. jsou předmětem zvláštní náb. pocty a nevyhnutelnou ozdobou [[chrám (JKI-K)|chrámů]] ([[ikonostas (JKI-K)|ikonostas]]) i domácností; podle kanonických pravidel se úcta vzdávaná obrazu dostává až k zobrazovanému, lze se s ním tedy prostřednictvím i. duchovně spojit. Kult i. se upevnil ve 4. stol., na přelomu 8.-9. stol. se v Byzanci rozšířilo obrazoborectví ([[ikonoklasmus (JKI-K)|ikonoklasmus]]). Teologie i. byla formulována v závěrech 7. ekum. [[koncil (JKI-K)|koncilu]] v Nikaji (787). Malování i. se řídí dogmaticko-kanonickými a ikonografickými pravidly (např. obrácená perspektiva, symbolika barev atd.) a má svou tradici, počínaje [[katakomby (JKI-K)|katakombami]] přes byzantské období až k éře nár. škol (srbské, ruské, atd.). Ne každý náb. obraz je ikonou, proto musí být na i. napsáno jméno zobrazeného. V umění malby i. proslul na přelomu 14.-15. stol. rus. malíř Andrej Rublev. |
''[[:Kategorie:Aut: Pavlincová Helena|Helena Pavlincová]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Pavlincová Helena|Helena Pavlincová]]''<br /> |
||
Verze z 12. 11. 2021, 21:59
ikona (řec. eikón – obraz) V pravoslaví obraz Ježíše Krista, Bohorodice, andělů, apoštolů, světců či událostí z bibl. dějin, života svatých apod. malovaný na dřevě, nebo kameni, či plátně. I. jsou předmětem zvláštní náb. pocty a nevyhnutelnou ozdobou chrámů (ikonostas) i domácností; podle kanonických pravidel se úcta vzdávaná obrazu dostává až k zobrazovanému, lze se s ním tedy prostřednictvím i. duchovně spojit. Kult i. se upevnil ve 4. stol., na přelomu 8.-9. stol. se v Byzanci rozšířilo obrazoborectví (ikonoklasmus). Teologie i. byla formulována v závěrech 7. ekum. koncilu v Nikaji (787). Malování i. se řídí dogmaticko-kanonickými a ikonografickými pravidly (např. obrácená perspektiva, symbolika barev atd.) a má svou tradici, počínaje katakombami přes byzantské období až k éře nár. škol (srbské, ruské, atd.). Ne každý náb. obraz je ikonou, proto musí být na i. napsáno jméno zobrazeného. V umění malby i. proslul na přelomu 14.-15. stol. rus. malíř Andrej Rublev.