sekty (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">sekty</span> (z lat. secta – směr, [polit.] strana, [fil.] škola; odvozováno od sequor – následuji, nebo seco – dělím) Označení náb. společností, které se více či méně výrazně odlišují učením, organizací a náb. praxí od svého mateřského náboženství či [[církev (JKI-K)|církve]]. Užívání pojmu s. předpokládá existenci náb. konsensu především ve formě institucionalizovaného náboženství, z jehož hledisek lze s. posuzovat jako nelegitimní či heretické a vůči němuž naopak s. vystupují kriticky. Z tohoto pohledu nemluvíme např. o různých školách a tradicích v hinduismu a buddhismu jako o s., zatímco v islámu nebo křesťanství bývají obvykle nově vzniklé směry spojovány s [[hereze (JKI-K)|herezemi]]. Oproti nim se však s. vyznačují jistým stupněm soc. struktury a separace. Vznik s. může být podmíněn faktory dogmatickými, soc., psych., geografickými; podnět může vyjít i z činnosti výrazné charismatické osobnosti, nejčastěji však působí různé faktory současně. S. může vystupovat jako aktivní opozice vůči institucionalizovanému náboženství nebo se může zcela uzavřít; řada s. vyvíjí svou činnost v konspiraci. V dějinách byla hl. nástrojem církve v boji proti s. [[exkomunikace (JKI-K)|exkomunikace]] a [[inkvizice (JKI-K)|inkvizice]]; některé s. se však etablovaly ve významné náb. skupiny, pro něž se nyní užívá pojmu [[denominace (JKI-K)|denominace]]. V současnosti se velké církve nesetkávají pouze se s. vzešlými z nich samotných, ale zejm. s novými synkretickými náboženstvími a náb. seskupeními ([[mormoni (JKI-K)|mormoni]], Církev sjednocení), se společnostmi vycházejícími z tradic esoterismu a [[gnóze (JKI-K)|gnóze]] ([[teosofie (JKI-K)|teosofie]], hermetismus, okultismus) nebo s hnutími a s., které odrážejí misijní působení jiných svět. náboženství, např. [[islám (JKI-I)|islámu |
+ | <span id="entry">sekty</span> (z lat. secta – směr, [polit.] strana, [fil.] škola; odvozováno od sequor – následuji, nebo seco – dělím) Označení náb. společností, které se více či méně výrazně odlišují učením, organizací a náb. praxí od svého mateřského náboženství či [[církev (JKI-K)|církve]]. Užívání pojmu s. předpokládá existenci náb. konsensu především ve formě institucionalizovaného náboženství, z jehož hledisek lze s. posuzovat jako nelegitimní či heretické a vůči němuž naopak s. vystupují kriticky. Z tohoto pohledu nemluvíme např. o různých školách a tradicích v hinduismu a buddhismu jako o s., zatímco v islámu nebo křesťanství bývají obvykle nově vzniklé směry spojovány s [[hereze (JKI-K)|herezemi]]. Oproti nim se však s. vyznačují jistým stupněm soc. struktury a separace. Vznik s. může být podmíněn faktory dogmatickými, soc., psych., geografickými; podnět může vyjít i z činnosti výrazné charismatické osobnosti, nejčastěji však působí různé faktory současně. S. může vystupovat jako aktivní opozice vůči institucionalizovanému náboženství nebo se může zcela uzavřít; řada s. vyvíjí svou činnost v konspiraci. V dějinách byla hl. nástrojem církve v boji proti s. [[exkomunikace (JKI-K)|exkomunikace]] a [[inkvizice (JKI-K)|inkvizice]]; některé s. se však etablovaly ve významné náb. skupiny, pro něž se nyní užívá pojmu [[denominace (JKI-K)|denominace]]. V současnosti se velké církve nesetkávají pouze se s. vzešlými z nich samotných, ale zejm. s novými synkretickými náboženstvími a náb. seskupeními ([[mormoni (JKI-K)|mormoni]], Církev sjednocení), se společnostmi vycházejícími z tradic esoterismu a [[gnóze (JKI-K)|gnóze]] ([[teosofie (JKI-K)|teosofie]], hermetismus, okultismus) nebo s hnutími a s., které odrážejí misijní působení jiných svět. náboženství, např. [[islám (JKI-I)|islámu]], buddhismu, hinduismu ([[bahá‘ismus (JKI-I)|bahá’ismus]], Transcendentální meditace, hnutí Haré Kršna, bhagawanismus ad.). Vznik a činnost s. s kř. kořeny jsou zpravidla spjaty s pluralitním chápáním některých základních teol. problémů, např. [[parúsie (JKI-K)|parúsie]] a [[eschatologie (JKI-K)|eschatologie]] ([[adventisté (JKI-K)|adventisté sedmého dne]], [[Boží děti (JKI-K)|Boží děti]]), podoby církve a jejího učitelského úřadu ([[novoapoštolská církev (JKI-K)|Novoapoštolská církev]], [[Křesťanské sbory (JKI-K)|Křesťanské sbory]], Světová církev boží) nebo s otázkou spásy, resp. individuální spásy ([[letniční hnutí (JKI-K)|letniční hnutí]], [[scientologie (JKI-K)|scientologie]], [[Křesťanská věda (JKI-K)|Křesťanská věda]]). Rozvoj a činnost moderních s. a náb. hnutí je chráněn novověkým postulátem náb. [[svoboda (JKI-K)|svobody]]; vztah k nim ze strany církví, ale i jiných společ. institucí se proto soustřeďuje na odhalování možností dialogu s nimi. U některých destruktivních s. (např. [[satanismus (JKI-K)|satanismus]]) je však hlavním problémem poznání a odstraňování sociokulturních příčin jejich vzniku a šíření. |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
||
Verze z 19. 11. 2021, 08:10
sekty (z lat. secta – směr, [polit.] strana, [fil.] škola; odvozováno od sequor – následuji, nebo seco – dělím) Označení náb. společností, které se více či méně výrazně odlišují učením, organizací a náb. praxí od svého mateřského náboženství či církve. Užívání pojmu s. předpokládá existenci náb. konsensu především ve formě institucionalizovaného náboženství, z jehož hledisek lze s. posuzovat jako nelegitimní či heretické a vůči němuž naopak s. vystupují kriticky. Z tohoto pohledu nemluvíme např. o různých školách a tradicích v hinduismu a buddhismu jako o s., zatímco v islámu nebo křesťanství bývají obvykle nově vzniklé směry spojovány s herezemi. Oproti nim se však s. vyznačují jistým stupněm soc. struktury a separace. Vznik s. může být podmíněn faktory dogmatickými, soc., psych., geografickými; podnět může vyjít i z činnosti výrazné charismatické osobnosti, nejčastěji však působí různé faktory současně. S. může vystupovat jako aktivní opozice vůči institucionalizovanému náboženství nebo se může zcela uzavřít; řada s. vyvíjí svou činnost v konspiraci. V dějinách byla hl. nástrojem církve v boji proti s. exkomunikace a inkvizice; některé s. se však etablovaly ve významné náb. skupiny, pro něž se nyní užívá pojmu denominace. V současnosti se velké církve nesetkávají pouze se s. vzešlými z nich samotných, ale zejm. s novými synkretickými náboženstvími a náb. seskupeními (mormoni, Církev sjednocení), se společnostmi vycházejícími z tradic esoterismu a gnóze (teosofie, hermetismus, okultismus) nebo s hnutími a s., které odrážejí misijní působení jiných svět. náboženství, např. islámu, buddhismu, hinduismu (bahá’ismus, Transcendentální meditace, hnutí Haré Kršna, bhagawanismus ad.). Vznik a činnost s. s kř. kořeny jsou zpravidla spjaty s pluralitním chápáním některých základních teol. problémů, např. parúsie a eschatologie (adventisté sedmého dne, Boží děti), podoby církve a jejího učitelského úřadu (Novoapoštolská církev, Křesťanské sbory, Světová církev boží) nebo s otázkou spásy, resp. individuální spásy (letniční hnutí, scientologie, Křesťanská věda). Rozvoj a činnost moderních s. a náb. hnutí je chráněn novověkým postulátem náb. svobody; vztah k nim ze strany církví, ale i jiných společ. institucí se proto soustřeďuje na odhalování možností dialogu s nimi. U některých destruktivních s. (např. satanismus) je však hlavním problémem poznání a odstraňování sociokulturních příčin jejich vzniku a šíření.