duše (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (odstraněna rozlišení mezisekčních odkazů) |
imported>ZRN (zpětně vrácena rozlišení mezisekčních odkazů) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">duše</span> (řec. psýché, lat. anima) Duch. princip člověka tvořící spolu s [[tělo (JKI-K)|tělem]] jeho jednotu. Kř. pojetí d. bylo plně formulováno až ve středověku pod vlivem řec. filosofie pojímající člověka v dichotomii d. a těla. Podle [[Tomáš Akvinský (JKI-K)|Tomáše Akvinského]] je d. individuální spirituální substancí, aristotelskou „formou“ těla. Může se tělu vzdálit a existovat odděleně, jak se to děje po [[smrt (JKI-K)|smrti]]; oddělení od těla však není chápáno absolutně, neboť v protikladu k [[anděl (JKI-K)|andělům]] byla d. stvořena pro tělo a tvoří s ním jednotu člověka. Ve středověku bylo tomistické pojetí d. téměř všeobecně přijímáno, teprve novověké chápání d. se rozdělilo na dva zákl. proudy: tradicionismus, vycházející z přesvědčení, že d. je předávána z rodičů na děti, a kreacionismus, zastávající názor, že Bůh tvoří d. individuálně pro každého člověka. Zatímco [[luterství (JKI-K)|luterství]] i [[kalvinismus (JKI-K)|kalvinismus]] se přiklonily spíše k tradicionismu, katolicismus setrval u kreacionistického pojetí. |
<span id="entry">duše</span> (řec. psýché, lat. anima) Duch. princip člověka tvořící spolu s [[tělo (JKI-K)|tělem]] jeho jednotu. Kř. pojetí d. bylo plně formulováno až ve středověku pod vlivem řec. filosofie pojímající člověka v dichotomii d. a těla. Podle [[Tomáš Akvinský (JKI-K)|Tomáše Akvinského]] je d. individuální spirituální substancí, aristotelskou „formou“ těla. Může se tělu vzdálit a existovat odděleně, jak se to děje po [[smrt (JKI-K)|smrti]]; oddělení od těla však není chápáno absolutně, neboť v protikladu k [[anděl (JKI-K)|andělům]] byla d. stvořena pro tělo a tvoří s ním jednotu člověka. Ve středověku bylo tomistické pojetí d. téměř všeobecně přijímáno, teprve novověké chápání d. se rozdělilo na dva zákl. proudy: tradicionismus, vycházející z přesvědčení, že d. je předávána z rodičů na děti, a kreacionismus, zastávající názor, že Bůh tvoří d. individuálně pro každého člověka. Zatímco [[luterství (JKI-K)|luterství]] i [[kalvinismus (JKI-K)|kalvinismus]] se přiklonily spíše k tradicionismu, katolicismus setrval u kreacionistického pojetí. |
||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[duše (JKI-J)|duše]], [[duše (JKI-I)|duše]] |
+ | <span class="section_title">Viz též:</span> [[duše (JKI-J)|duše (JKI-J)]], [[duše (JKI-I)|duše (JKI-I)]] |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
Verze z 4. 12. 2021, 23:06
duše (řec. psýché, lat. anima) Duch. princip člověka tvořící spolu s tělem jeho jednotu. Kř. pojetí d. bylo plně formulováno až ve středověku pod vlivem řec. filosofie pojímající člověka v dichotomii d. a těla. Podle Tomáše Akvinského je d. individuální spirituální substancí, aristotelskou „formou“ těla. Může se tělu vzdálit a existovat odděleně, jak se to děje po smrti; oddělení od těla však není chápáno absolutně, neboť v protikladu k andělům byla d. stvořena pro tělo a tvoří s ním jednotu člověka. Ve středověku bylo tomistické pojetí d. téměř všeobecně přijímáno, teprve novověké chápání d. se rozdělilo na dva zákl. proudy: tradicionismus, vycházející z přesvědčení, že d. je předávána z rodičů na děti, a kreacionismus, zastávající názor, že Bůh tvoří d. individuálně pro každého člověka. Zatímco luterství i kalvinismus se přiklonily spíše k tradicionismu, katolicismus setrval u kreacionistického pojetí.
Viz též: duše (JKI-J), duše (JKI-I)