sthaviraváda (Buddh): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN (propojení) |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[koncily (Buddh)|koncily]], ''[[pápabhikkhavé (Buddh)|pápabhikkhavé]]'' |
+ | <span class="section_title">Viz též:</span> [[koncily (Buddh)|koncily]], ''[[pápabhikkhavé (Buddh)|pápabhikkhavé]]'', [[nätänpäde (Tibet)]], [[sthaviraváda (Tibet)]] |
[[Kategorie:Aut: Miltner Vladimír]] |
[[Kategorie:Aut: Miltner Vladimír]] |
||
[[Kategorie:Buddhismus]] |
[[Kategorie:Buddhismus]] |
||
Verze z 6. 12. 2025, 19:42
sthaviraváda [sthaviravāda], pál. théraváda [theravāda] – jeden z prvních dvou rozkolných směrů hínajány, které vznikly na druhém koncilu ve Vaišálí (pál. Vésáli), skupina staromilců; jejich odpůrci byli ve většině a nazývali se mahásangha, velká obec. Rozkol se prohloubil na třetím koncilu v Pátaliputře (pál. Pátaliputta). Asi v polovině 3. století před n. l. se sthaviravádinové rozpadli na tři školy: vátsíputríja, sarvástiváda a vibhadžjaváda. Sthaviraváda je jediný hínajánský směr, který prospívá dodnes zejména na Šrí Lance, v Barmě, v Thajsku, v Kambodže a v Laosu. Čínský poutník I-ťing ji nazývá árjasthaviranikája, ušlechtilá škola stařešinů. Sthaviravádský kánon Tipitaka (san. Tripitaka), Trojí koš, psaný v páli, je jediný, který se dochoval v úplnosti.
Viz též: koncily, pápabhikkhavé, nätänpäde (Tibet), sthaviraváda (Tibet)