haimavata (Buddh)

haimavata, pál. hémavata – mnichové z Himavaty na sever a severozápad od Mathury, zvaní též kášjapíja (pál. kassapíja) podle svého představeného Kášjapy¹. Odloučili se od sthaviravádinů počátkem třetího století po Buddhově skonu a bývají někdy, leč zřejmě nesprávně, řazeni k mahásanghikům. Nesouhlasili s přílišným zdůrazňováním scholastiky (san. abhidharma, pál. abhidhamma) na úkor rozprav (san. sútra, pál. sutta). Zastávali mínění mahásanghy, že dokonalý světec arhant (pál. arahant) může ve své dokonalosti poněkud klopýtnout, že bódhisattvové jsou lidé jako všichni jiní a že jejich výjimečnost je dána osudem. O kášjapovcích se píše, že jsou blízcí škole dharma (Buddh)guptaka, a to jak svým učením, tak i svým působením na severozápadě. Jeden nápis z 3. století n. l. dosvědčuje jejich přítomnost v oblasti Takšašily (pál. Takkhasila) a ještě v 7. století je Süan-cang natrefil v Uddijáně a ve střední Asii. Hlásali, že minulý čin (san. karman, pál. kamma), jehož plod (phala) dosud neuzrál, stále existuje, že spáchané činy záleží v minulých příčinách, ale nemají důvod v budoucnosti; říkali také, že správné chování a jednání je podmíněno, determinováno, tudíž ne zcela svobodno, a že tedy nezáleží příliš na rozhodnutí jedincově. Někteří komentátoři považují haimavaty a kášjapovce za dvě rozdílné školy; snad tu došlo k rozkolu o něco později. Po 7. století tato škola mizí.

Vladimír Miltner