oltář (JKI-J)
oltář (hebr. mizbeach) Kultovní objekt, na kterém je přinášena oběť. Starověký Izrael sdílel zákl. typy o. stejně jako jejich užití na posvátných návrších (bama) a v chrámech s okolními kulturami Syropalestiny. O. byly budovány z hlíny nebo z kamene, použití cihel ke zřízení o., obvyklé v Babylónii, považovali judští proroci (JKI-I) za projev pohanské idolatrie (Iz 65,3). Nejčastěji používané kamenné o. mohly mít podobu rostlé skály, balvanu nebo hromady kamení. Do jejich povrchu byly podle potřeby vyhloubeny miskovité jamky k úlitbě nebo byla jejich horní část upravena do plochy na způsob obětního stolu. Zvláštní skupinu představovaly o. vytvářené zcela uměle, často z jediného kusu kamene. Při větších rozměrech mohly být opatřeny stupni (Megido) nebo přístupovou rampou (Jeruzalém). Častým typem byl v Izraeli o. s vyčnělými hroty ve všech čtyřech rozích horní plochy, které se při některých druzích obětí potíraly krví obětního zvířete. V jeruzalémském chrámu lze podle funkce rozlišit tři zákl. typy: stůl pro předkladné chleby a kadidlový o., které byly umístěny v chrámové síni, a vnější o. s vyčnělými rohy určený pro zápalnou oběť a vybudovaný na nádvoří kněží.
Viz též: oltář (JKI-K)