věrouka (Islam)
věrouka – vlastní duchovní poselství každého náboženství. Muslimové často uvádějí, že veškerá věrouka islámu je prakticky obsažena již ve vyznání víry (šaháda), v jehož první části věřící vyznává, že „není božstva kromě Boha“, čímž se hlásí k principu tawhídu (teologie), učení absolutního monoteismu, a v druhé části pak vyznáním, že „Muhammad je posel Boží“ zase potvrzuje pravdivost všeho, co bylo skrze osobnost Prorokovu lidstvu sesláno. Zde patří především víra (ímán) v anděly a džinny, v proroky a zjevené knihy, v nesmrtelnost duše, v Den posledního soudu a v posmrtnou odměnu (ráj) či odplatu (peklo), v tělesné zmrtvýchvstání (qijáma, eschatologie) a též (jak někteří vykladači uvádějí) v Bohem (Alláh) stanovené předurčení (viz svoboda).
Dále k tématu:
ʻAbd al-ʻÁtí, Hammúda. Zaostřeno na islám. Přel. Robert Hýsek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2010;
Ahmad, Hazrat Mírzá Ghulám. Filosofie učení islámu. Přel. prof. Mandel & Botho von Kopp. Praha: Nakladatelství Islám, 2003;
Denny, Frederick M. Islám a muslimská obec. Přel. Kateřina Hronová. Praha: Prostor, 2003;
Kropáček, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2006;
Mendel, Miloš, a kol. Islám: Ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002;
Mendel, Miloš. Muslimové a jejich svět: O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. Praha: Dingir, 2015;
Mendel, Miloš. Islámská výzva: Z dějin a současnosti politického islámu. Brno: Atlantis, 1994;
Robinson, Francis. Svět islámu. Přel. Josef Orel, Petra Eflerová, Jan Marek. Praha: Knižní klub, 1997;
Tauer, Felix. Svět islámu: Dějiny a kultura. Praha: Vyšehrad, 2006;
Žďárský, Pavel, ed. Alois Musil: Ze světa islámu. Praha: Akropolis, 2014.