světci (JKI-I)
světci (arab. walí, pl. awlijá – druh, walí Alláh – druh boží od arab. walija – stát v blízkosti). První a zákl. sloup islámu (vyznání víry) a víra v jedinost boží vylučují uctívání jiných bytostí než Alláha. Přísné dodržování monoteistického principu eliminovalo jakýkoliv kult. Starší kulty (osobností i předmětů) ale nebyly příchodem islámu úplně vykořeněny, působil i kontakt s mimoislám. světem, kde kult s. existoval. K lidské přirozenosti také patří projevy úcty osobnosti, která žila zvlášť zbožným životem, vynikla záslužným skutkem či osobní obětí. Projevy úcty doprovázel citový prožitek (lidový islám); zejm. u mystiky přerostly v neskrývané zbožnění, které má blízko ke kultu svatých (JKI-K) v křesťanství (od Boha daná schopnost konání zázraků, charisma apod.). Islám. monoteismus však vylučuje kanonizaci (JKI-K). Arab. termín pro kř. s. je kiddís. Důsledkem pronásledování vyznavačů neortodoxních islám. směrů (ší‘a, cháridža, jezídové apod.) byl velký počet obětí, který se zejm. v ší‘itských oblastech proměnil v široce uctívaný okruh mučedníků. Hroby s., zbožných šajchů mystických řádů (bratrstva mystická) se staly poutními místy (mazár). Vlastní pouť k hrobu s. (zijára) bývá dovršena duch. spojením súfijského poutníka se s. (mubáraka). Kult s. spojen také s řemeslnickými cechy (futúwa), z nichž většina měla svého patrona.
Viz též: kult svatých (JKI-K)