duch (JKI-J)
duch (hebr. ru’ach; řec. pneuma, lat. spiritus) V bibl. kontextu má termín ru’ach celou řadu významových odstínů, jejichž základem byl zřejmě pův. význam vítr nebo dech. V poetickém obrazu tak mohl být vítr dechem Jahvova chřípí (Gn 15,8; 2S 22,16 = Ž 18,16), který vdechnut člověku nebo jinému tvoru působí jako oživující princip. V tomto smyslu byl d. (ru’ach) volně zaměňován s duší (hebr. nefeš, nechama), snad s tím rozdílem, že podstatou duše byla spíše krev než dech, avšak princip oživení zůstával týž (Gn 2,7). Termín ru’ach také mohl znamenat neviditelnou a tajemnou boží sílu. Teprve druhotně zřejmě představoval vyšší stránku lidské existence, která je bližší Bohu než sféra lidské duše (Ezd 1,1.5; Ž 51,14; Ez 11,19). V pobibl. době se pak rozvinulo pojetí sv. d. (ru’ach ha-kodeš) ve smyslu boží inspirace, stojící např. za posvátnými texty. Jinou vývojovou linií byla pobibl. představa zlého d. spojovaného s posedlostí člověka (dibuk).
Viz též: duch (JKI-K), duch (JKI-I)