moudrost (JKI-J)
moudrost (hebr. chochma; řec. sofiá) Pojem m. má v judaismu mnoho poloh. V zákl. smyslu výraz chochma neutrálně označuje jakoukoli řemeslnou zručnost, ať ji prokazuje Besaleel při výrobě stanu setkávání (Ex 31,3; 36,2), nebo výrobci model (Iz 40,20; Jr 10,9). V pozdějším mudrosloví, nezřídka konfrontovaném s populární helénistickou filosofií, nabyla m. širšího a hlubšího významu. V návaznosti na starší mudroslovné tradice je mudrc (hebr. chacham) považován za člověka, který dosáhl hlubokého poznání světa a svou zkušenost sdílí s ostatními. Dává moudré rady a formuluje naučení v podobě krátkých výroků, aniž by svoje schopnosti vystavoval na odiv (2S 14,2; Jr 9,23; 18,18). Současně s tím se však v helénistickém mudrosloví zdůrazňuje, že m. náleží jedině Bohu (Jb 12,13; Iz 13,12; Da 2,20-23) a je tedy výhradním božím atributem. Odtud jsou s působením boží m. spojovány podobné efekty jako s božím duchem ve starších bibl. textech (Jb 26,12; 28,25-27; Př 3,19-20; Mdr 7,24; 9,1-2; 14,3). V některých případech je boží m. s božím duchem dokonce ztotožněna (Mdr 1,4-6; 9,17; 7,22-24). V rabínském pojetí odkazuje m. k Tóře a jejímu studiu. Rabín. mudrc je proto nazýván talmid chacham (dosl. žák moudrého), tj. učenec, který se upíná k boží m. a zabývá se Tórou pro ni samu, na rozdíl od kodifikátora (hebr. poseka), který vytváří responsa, a podílí se tak na normativním utváření halachy. V kabale je m. považována za jednu ze sefír. Na toto pojetí potom v rámci chasidismu navazuje zvláště hnutí Chabad. Moderní judaismus zahrnul pod pojem m. také vědu, proto je tzv. židovská věda označována jako Chochmat Jisra’el (dosl. M. Izraele či Židovská m.).